Podle konstantního názoru ústavních soudců by exekutoři měli související věci spojovat, a to kvůli hospodárnosti řízení i kvůli minimalizaci zásahu do vlastnických práv dlužníků. V mužově kauze se to však nestalo. Ústavní soud potvrdil mužovo podezření, že důvodem mohl být prospěch exekutora a oprávněného, tedy věřitele, na úkor povinného, tedy dlužníka.
Muž uhradil dluh ještě před exekucí
"Tyto okolnosti svědčí pro šikanózní výkon práva oprávněným za účelem jednoduchého získání příjmů prostřednictvím náhrady nákladů řízení," uvedli soudci v nálezu. Muž navíc dluh uhradil ještě před provedením exekuce. Kvůli tomu měl exekutor podle starších nálezů Ústavního soudu dostat nižší náhradu.
Původní dlužná částka v mužově případě činila 2248 korun. Náhrada nákladů nalézacího řízení byla asi 18 500 korun, náklady oprávněného v exekučním řízení 34 200 korun a náklady exekuce 78 000 korun. Součet nákladů exekuce a nákladů oprávněného tedy více než padesátkrát převýšil vymáhanou jistinu.
Ústavní soudci sice mužově stížnosti vyhověli, avšak odmítli související návrh na zrušení části dvou vyhlášek ministerstva spravedlnosti o náhradě nákladů advokátům a exekutorům. Podle ÚS lze obě vyhlášky vykládat v souladu s ústavou i bez rušení konkrétních paragrafů.
