Útěk od zelených je útěkem z Evropy

Chápu nadšení všech eko-bijců a mediálně vlivných lobbyistů velkých stran i velkého byznysu nad volebním debaklem zelených (zejména pak strany Bursíkovy, která těmto lobbyistům vadila nejvíc: její reálný politický úspěch v minulé vládě nejpřesněji zhodnotil sám pan prezident, když této vládě vytkl jako hlavní smrtelný hřích, že „příliš zezelenala“). Martin Weiss (wei?) to však s tím kopáním do padlých trochu přehnal, když polemizuje i s prostým Bursíkovým konstatováním, že letošní nízká účast voličů dokazuje deficit evropanství (Bursíkovi přitom dávají za pravdu tvrdá data - stačí se podívat na náš a na téměř dvojnásobný evropský průměr) a když mu ironicky předhazuje, že příznakem evropanství je „volit strany typu Geerta Wilderse nebo Britské národní strany“. To je hrubá mystifikace. Pokud vím, dvě největší frakce v europarlamentu, z nichž ta první ještě více posílila, jsou proevropské. Ale posílili také zelení. A vzhledem ke globálním změnám ve světě je tento trend v posledních desetiletích zejména u mladých voličů (naštěstí) už trvalý. V Evropě i u našich sousedů zelení posílili, u nás propadli. A lobbyisté jásají – už žádné limity těžby, žádná omezení kamionů, žádné rozšiřování divočiny a ochrana krajiny, žádné investice do úspor. Neměli bychom se spíše nad stavem svého „evropanství“, jejž ukázaly poslední volby, vážně zamyslet? Není to náhodou tak, že útěk od zelených (stran i témat) je útěkem z Evropy?