21. února 2008 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Úterní bouře v poslanecké sněmovně

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Lidové noviny 21. února 1918 

V Zeit líčí se obraz sněmovny, jak se jevil pozorovatelům na galerii. Z řeči poslance Seidlera bylo slyšeti jediné slovo „lidopisný“. Dříve ještě než mohl Seidler otevříti ústa, zahřmí na něj přes sto hlav výkřik českého poslance dra.Stránského: „Excelence, nechte toho. Povíte beztoho jen hloupost“. Dole je známý obraz jako vždycky: sražená mosaika šedých, kadeřavých a plešatých hlav a právě uprostřed je kštice vídeňského radikála Zenkra; v pravo od něho jsou Němci, v levo křičí se slovanským přízvukem. Jakýsi plavý pán vypadá právě tak jako pragermáský Germán z venkova s bradkou. Je to pan Soukup, dnešní sbormistr Čechů. Dr. Soukup křičí, hovoří, konečně je ticho a slyšíme slovo „etnografický“. Hned potom Němci a Ukrajinci zuřivě tleskají. Dr.Soukup ochraptěl. Poláci jsou nejvěrnější spojenci, potlesk se vzmáhá; je to jako když dva akty v divadle propadnou a jsou vypískány a v třetím aktu plivnou si kamarádi autorovi do rukou a klaka se vzpamatuje z leknutí. Konečně tiskne přešťastný pan ministerský předseda nesčetné německé mužné ruce. Je to podívaná na p. Seidlera, jak dětinsky spokojeně, rázně a věrně tiskne ruku, která mu blahopřeje. Zazáří pokaždé jako elektrická lampička, když se jí zmáčne knoflík. Načež pan předseda skončí schůzi a dějiny Rakouska pokračují.