V Péšávaru muži sledují pornofilm přímo pod nosem náboženských politických stran, Talibanu i vlády. I mnohem nevinnější zábava se tu setkává s hrozbou represe či násilného útoku, ale i v tomhle stísňujícím klimatu kina pro dospělé překvapivě dobře prosperují.
"Každé promítání je plno," řekl Muhammad Chán, bývalý filmový producent, který dezertoval od "normálního" filmového průmyslu, protože "na ty uhlazené filmy už nikdo nechce koukat. Vůbec se neprodávají". Proto teď provozuje malé kino v Rávalpindí, které v podstatě tvoří jedno město s metropolí Islámábádem. "Všichni vědí, co se v těch kinech děje. Pořádáme tři promítání denně. V neděli je dokonce ještě jedno navíc ráno. Během oslav íd al-fitr (na konci postního měsíce ramadánu) zvyšujeme počet promítání na pět," dodal.
Pollywood
Ale tahle svoboda není zadarmo. Muhammad Chán vysvětlil, že majitelé kin musí platit statisíce rupií úplatků, aby ochránili sami sebe a zabránili úřadům jejich lukrativní podnik uzavřít.
"Pollywood", v jazyce paštu natáčející pákistánský filmový průmysl, který místní pornofilmy produkuje, byl vždycky známý snímky s erotickým a pornografickým obsahem, "i když natáčel i další žánry filmů", uvedl Ajdžaz Gul. Vrchol Pollywood zažíval v 70. letech minulého století, ale od té doby klouzal čím dál tím níž. Scénárista Júnus Kijasi je podepsaný pod zhruba dvěma desítkami snímků, ale v 80. letech pověsil filmařinu na hřebík poté, co "převážila vulgarita a obscenita".
Muhammad Chán vzpomíná na zlatou éru Pollywoodu s nostalgií. Na jednotlivá promítání bylo vyprodáno celé dny a někdy i týdny dopředu, a co je ještě důležitější, do kin chodily i ženy. "Samozřejmě platila přísná pravidla oddělující muže od žen, ale aspoň do těch kin chodily," řekl. Ale v dnešní době, i kdyby se nakrásně nepromítalo porno, by se žádná žena do polotmy péšávarského kina nevydala, dodal.
