26. února 2009 10:11 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

V Castrově nicotě se
lidé svých snů bojí

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 33Diskuse
Fidel Castro na snímku z února 2006. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fidel Castro na snímku z února 2006. | foto: AFP
Asupi jako roky letí dál... Tahle věta z pera kubánského spisovatele Reného Ariza mi vytanula na mysli po nedávném setkání s jedním kubánským imigrantem, uprchlíkem před castrismem, žijícím v New Yorku. Až díky němu jsem význam té věty zcela pochopil.

Stačilo jen poslouchat zážitky muže, který z Kuby uprchl v roce 1980, tehdy jako čtyřicetiletý. Důvod jeho odchodu se shoduje s tím, co říkají i jiní z kubánského exilu. Enrique utekl proto, že mu „duši rozleptávala nicota“.

„Každej rok to samý, poflakuješ se kolem svýho rozbitýho baráku, v práci, kterou ti přidělej, aby mohli tvrdit, že na Kubě neexistuje nezaměstnanost, nebo jen tak ulicema,“ vzpomíná Enrique u partičky domina, kterou ve své čtvrti Bario, známé jako španělský Harlem, právě hraje s přáteli. Podle něj se nemohlo nic změnit ani s příchodem Raúla Castra, který je teď na Kubě u moci přesně rok.

Uvozovky dolníKubánci prostě jen naznačí plnovous, a to i po roce vlády kníratého Raúla. Mnozí jsou přesvědčeni, že ho Fidel neustále komanduje.Uvozovky horní


„Duši rozleptávající nicotu“, o níž mluví Enrique, tedy ubíjející neměnnost, lze na Kubě najít všude. Všude působí stejně charakteristicky stejný vzhled ulic, stejné projevy vůdce, stejná hesla, stejné obličeje dávno padlých hrdinů – snad jen s výhradou, že jejich rysy mění opadávající omítka, což ale jen přispívá k morbidnímu pocitu pomalého rozkladu.

Jen kecat a hledat výmluvy
Kubánci samozřejmě spřádají své sny o jiném životě. Zdá se ale, že jim připadají podobně reálné jako životy lidí z telenovel. Což připomíná názor jiného kubánského starce, jehož jsem před rokem potkal v San Juanu na Portoriku. I tam, v ostrovní zemi, kterou osvobodila z koloniálního područí Madridu americko-španělská válka stejně jako Kubu, ale na rozdíl od Kuby je přidružená k USA, žijí exiloví Kubánci. Je to zajímavá kombinace. Zůstávají v Karibiku, ale zároveň jsou tak trochu ve Spojených státech. Nežijí ve světě Yankeeů, ale ani ve světě podle Castrů.

Vůdce v televizi. Fidel Castro se sice v sobotu večer překvapivě objevil ve státní televizi. Zdá se ale, že se jeho političtí následovníci již chopili moci.

Rafael, jak znělo jméno Kubánce z Portorika, tyto kubánské sny, jimž podle něj chybí opravdovost a vůle je prosazovat, komentoval s lehkým opovržením. „Oni (Kubánci na ostrově) se svých snů vlastně bojej, budou o nich raději do omílání kecat a hledat výmluvy, proč to nebo ono nejde.“ Není těžké uhádnout, kdo stojí v cestě za – říkejme tomu v kontextu – sebepoznáním. Kubánci na ostrově prostě jen naznačí plnovous, a to i po roce vlády kníratého Raúla. Mnozí jsou přesvědčeni, že ho Fidel neustále komanduje. Známý disident Oscar Espinoza Chepe dokonce listu Miami Herald řekl, že „Raúl se nemůže zbavit vlivu a moci svého bratra a šéfa svého života“. Dá se říci, že Fidel skrze Raúla šéfuje všem Kubáncům. Pepe Horta, Kubánec, který kdysi vedl v Havaně státní Filmový institut a dnes vlastní noční taneční klub v Miami, kdysi tuto závislost výstižně nazval pupeční šňůrou, jež existuje mezi Fidelem a kubánským lidem. Zdá se přitom, že tuto pupeční šňůru nepřestřihávají ti Kubánci, kteří touží po svobodě (po úniku z Castrovy nicoty), ale sám Fidel. Ten se již přes dva a půl roku objevuje jen na fotografiích či videích, a to ve sportovní teplákové soupravě, dohromady ve třech barevně odlišných odstínech (nicota se neslučuje s pestrostí).

 Když se tak objevil poprvé, snad i šokoval, vždyť předtím byl vždy oblečen do olivově zelené uniformy či obleku západního střihu. Postupem času se ale dostavil Kubáncům tak dobře známý a otravný pocit – začali si zvykat, přijali další bizarnost svých životů. Nyní (léta) sledují svého vůdce, který žije v ústraní a dosud neřekl, co mu vlastně je. Stále si přitom udržuje vlivnou funkci šéfa komunistické strany. A fotografie střídá fotografii.

Zasmušilý stařec s plnovousem
Střídají se teplákové soupravy, střídají se fotografie, ale Castro se na nich tváří stále stejně – snad jen po boku chilské prezidentky Michele Bacheletové se více usmívá. Většinou tu ale na snímcích stojí toporný, zasmušilý stařec s bílým plnovousem. Opět dochází k onomu odkapávání času, jako kdyby fotografiím nebyl nikdy konec.

„Život na Kubě je prostě jedním dlouhým čekáním. Ani už vlastně nevíš na co,“ zamyslí se Enrique a po chvíli dodá: „Pořád odkládáš svá vlastní rozhodnutí, než úplně rezignuješ.“ A supi jako roky letí dál...

Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
  • 33Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz