1. května 2014 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

V Česku vzniká méně kvalitní
architektury než za první republiky

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 4Diskuse
Právě dokončovaný silniční a tramvajový most z Holešovic do Troje v Praze od Romana Kouckého a kol. budí kontroverze pro své náklady, ale nelze popřít, že jde o architektonicky zajímavé dílo . | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Právě dokončovaný silniční a tramvajový most z Holešovic do Troje v Praze od Romana Kouckého a kol. budí kontroverze pro své náklady, ale nelze popřít, že jde o architektonicky zajímavé dílo . | foto: Zdeněk Lukeš
PRAHA Když se člověk podívá na profesní organizace architektů, skoro by chtěl říct, že co dobrého tu vzniká, je jim navzdory. České vysoké školy vychrlí každým rokem téměř tisíc nových architektů, přitom se staví daleko méně než za první republiky. Tehdy navíc česká architektura měla zvuk i ve světě. Ano, i dnes u nás vzniká řada zajímavých staveb, možná by ale nebylo na škodu přejít od kvantity ke kvalitě. A zamyslet se i nad funkcí obou oborových organizací – České komory architektů a Obce architektů.

Již pátým rokem píšu pro Lidové noviny o zajímavé architektuře – minulé i současné. Uvádím příklady staveb, kterých si dnes vážíme, ač v dobách, kdy vznikaly, budily někdy pohoršení nebo alespoň rozpaky. Dnes bych rád připojil několik zamyšlení nad naší současnou architektonickou scénou. Připomínám, že nejsem členem architektonické komory ani Obce architektů či jiné profesní organizace. Pohled zvenku však může být výhodou.

Desítky proti tisícům

Začnu školstvím. Je to neuvěřitelné, ale vychází mi, že naše architektonická učiliště vychrlí každoročně téměř tisíc nových absolventů. Pro srovnání: za první republiky, kdy patřila naše architektura k evropské špičce, to byly jen desítky. Přitom se stavělo – až na krátké období hospodářské krize – mnohem více než dnes. Tady tedy není něco v pořádku.

Prosté, ale působivé. Za úpravy bastionu na pražském Karlově získal ateliér MCA Grand prix 2012.

Navíc boom 90. let je už dávno minulostí, a i když se situace zlepšuje, tento stav se už zřejmě opakovat nebude. Pro takové množství nových lidí v úzkém oboru samozřejmě odpovídající práce není. Domnívám se proto, že by stálo za to přejít od kvantity ke kvalitě a vrátit se k systému vysoce náročných učilišť s přísným výběrem kandidátů – tak jak je tomu dnes třeba na pražské VŠUP nebo liberecké Technické univerzitě. Počet ateliérů na technikách by se měl snížit a každý vedoucí by měl mít jen takový počet studentů, kolik – vedle své profese projektanta – zvládne.

Povolání architekta považuji za nesmírně odpovědné, proto trvá studium o rok déle než v jiných oborech (podobně jako studium lékařství). Spojuje hned několik profesí: umělce, všestranného technika s velkou odpovědností, ale také urbanistu, bez nadsázky tvůrce prostředí, jež nás obklopuje a jež navíc nezmizí z povrchu země s naší generací, což zavazuje. Bude-li studentů méně, bude víc času na jejich výuku.

Špičkové ateliéry by měly mít možnost se svým pedagogem cestovat a účastnit se (snad i povinně) zahraničních stáží. Na školách by mělo být špičkové technické vybavení. Na druhé straně je třeba věnovat pozornost i předmětům, jako je kreslení a modelování, to žádné počítačové programy nenahradí a budoucí architekt se tím učí porozumět proporcím a cvičí si prostorovou představivost. Kvalitně zajistit tuto výuku je samozřejmě rovněž nákladné.

Proč chybí architektonické soutěže?

Pro práci architekta je nebytná konfrontace s domácí i zahraniční scénou, pro investora je zase důležitá možnost výběru. Tady jsou nezbytné soutěže – anonymní i vyzvané, jednokolové a u složitějších zadání i vícekolové. Soutěží je přitom – na rozdíl od předchozích epoch, a to včetně té neblahé minulé – proklatě málo. Architekti viní investory státní i soukromé, ale sáhnout by si měli i do vlastního svědomí.

Často mluvím s developery i starosty a všichni se soutěží bojí jako čert kříže. Pravidla České komory architektů (ČKA) jsou tak složitá a přinášejí tolik potenciálních problémů, že se do vypisování nikomu nechce. Navíc řada soutěží dnes končí u soudů a tím se případná realizace, na kterou již byly vyčleněny finanční prostředky, na léta spolehlivě zmrazí. V kontextu civilizované Evropy je pak českým specifikem i vzájemná žaloba architektů samých (někteří nešťastníci jsou dokonce souzeni i po smrti).

Soutěžní podmínky připravené komorou mají často stovky stran. To pak spolehlivě odradí případné zahraniční účastníky. Vyzná se v nich zřejmě jen pár funkcionářů komory, pro normálního smrtelníka je to dokonalé ptydepe.

Ceněná je i rekonstrukce a dostavba holešovických parních mlýnů v Praze od studia CMC.

Už dávno jsem dospěl k názoru, že se u nás nehledá nejlepší soutěžní návrh, ale návrh, který má nejméně chyb – a to opravdu není jedno a totéž. Mnozí členové ČKA si toho jsou jistě vědomi, tato organizace je však v současnosti natolik rozhádaná, že je otázka, zda s tím něco dokážou udělat. Jak vím od mladých (a těch přibývá nyní raketově – viz výše), mnozí z nich o členství v komoře ani nestojí, jenže bez razítka člena tohoto sdružení zřízeného zákonem nelze odevzdat projekt...

Kdysi jsme spolu s architektem Karlem Hubáčkem ve vedení Obce architektů prosazovali dobrovolné členství v komoře, ale bez úspěchu. Za pár let proto bude otázkou, koho bude tato instituce reprezentovat.

Architekti ve stadiu klinické smrti

V zájmu architektů by měla být i osvěta. Tu by měla mít na starosti především Obec architektů (OA), která vydává dvouměsíčník Architekt a pořádá pravidelnou přehlídku Grand prix. Obec je však ještě rozhádanější než komora a nachází se téměř ve stadiu klinické smrti.

Což o to, časopis by asi obec přežil, ale ztráta každoroční architektonické přehlídky, která si za léta pracně vydobyla určitou prestiž, by už nejspíš byla fatální. Existují sice i jiné soutěže, například Stavba roku, ale za těmi stojí velké stavební firmy, a nelze je proto pochopitelně považovat za zcela objektivní. Pro Grand prix se navíc vždy podařilo angažovat porotu složenou ze špičkových zahraničních osobností – a není nad pohled na náš architektonický dvorek zvenčí.

To vše mě samozřejmě mrzí, přitom naše architektura na tom vůbec není špatně, jak o tom svědčí mimo jiné obrázky v tomto článku.

Zdeněk Lukeš, Lidové noviny
  • 4Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz