Pašijové hry představí Otakar Brousek ml., Nela Boudová a Jakub Gottwald v režii Václava Lautnera, zazní hudba Jaroslava Krčka v provedení souboru Chorea Bohemica.
Hry s náboženskou tematikou a zejména pašijové hry jsou velmi starým evropským jevem, spojeným se životem katolické církve. Jejich kolébkou bylo Španělsko a Francie, odkud se hry rozšířily po Evropě. Původně se hrály v kostelích, postupem času byly obohacovány o lidové prvky a přenášeny mimo chrámy. Termín pašije je odvozen z latinského passio, tedy utrpení. V původním významu jde vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista.
Historie Hořických pašijí
Hry s náboženskou tematikou v Hořicích na Šumavě byly původně spojeny s cisterciáckým klášterem ve Vyšším Brodě. Rozšířily se v 19. století, kdy byla postavena nová divadelní budova a navštěvovali je tehdy i členové císařské rodiny, šlechtických rodů a vysocí církevní hodnostáři. Hry byly zrušeny za druhé světové války a snahu českých přistěhovalců tradici po válce obnovit zhatil komunistický režim.
V roce 1990 vznikla společnost pro obnovu pašijových her. Hrát se začalo na přírodní scéně v lesoparku, v těsném sousedství bývalého pašijového divadla. Pašije zpracovávali také hudební skladatelé. Všechna čtyři pašijová vyprávění zpracoval například Johann Sebastian Bach, inspiraci v nich nalezl i Bohuslav Martinů.
Pašijové hry zpracoval i kapela Plastic People of the Universe
Svou verzi pašijových her připravila i undergroundová kapela Plastic People of the Universe. Její Pašijové hry velikonoční s libretem Vratislava Brabence a hudbou Milana Hlavsy měly utajovanou koncertní premiéru 22. dubna 1978 u Václava Havla na Hrádečku. Pořízený zvukový záznam byl nejprve šířen jako samizdat, v roce 1980 vyšla nahrávka na západě. Po roce 1989 byly Pašije několikrát zahrány živě.
