14. února 2017 6:29 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

V každé době si lidi myslí, že je převratná. Ale my nejsme v h....u, říká herec

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 11Diskuse
Tomáš Dianiška | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Dianiška | foto: David Turecký
Narodil se na Slovensku, po střední elektrotechnické škole odjel studovat DAMU do Prahy. Od té doby se živí jako herec, ale i jako dramatik. „Nechci shazovat současné problémy, ale jsem optimista. V každé době si lidi myslí, že je převratná. Přitom se máme nejlíp, co kdy. Poletíme na Mars! Nevěřím, že jsme v hajzlu,“ říká v rozhovoru Tomáš Dianiška.

Lidovky.cz: Byl jste v angažmá libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde jste založil proslulé Divadlo F. X. Kalby, co si pod tím mám představit?
Kalba byla punková odnož libereckého divadla. Pár mladých herců. Dělali jsme happeningy na večírcích, špíly jsme hráli po hospodách nebo v rozpadlých barácích klidně od půlnoci, pořád organizujeme divadelní festival, máme DJskou skupinu i hip-hopovou kapelu. Super divoký období.

Lidovky.cz: Nyní jste v angažmá v Divadle pod Palmovkou, ale napsal jste také hru Mlčení Bobříků, která byla hitem minulé sezony a aktuálně připravujete premiéru hry Jak sbalit ženu, kterou jste pro divadlo zdramatizoval. Jak se psalo? Vycházel ze svých zkušeností s ženami?
Hra Jak sbalit ženu je vlastně remix té knížky a k tomu kompilát různých romantických filmů s Hughem Grantem. Název i téma hry jsou tak „popíkové“, že to lehce může sklouznout k bulvární komedii. To jsme nechtěli. Sbalit holku je jedna věc, ale hlavní problém je: co s ní pak? Snad všichni máme zkušenost s neopětovanou láskou. Kromě čistě komických situací, které při balení nastávají jsem se tedy snažil do textu dostat i temnější tóny. Nejděsivější na tom, když s někým chodíš je to, že si toho člověka jednou vezmeš nebo se s ním jednou rozejdeš.

Tomáš Dianiška

Narodil se v Banské Bystrici. V devatenácti letech odešel ze Slovenska do Prahy, kde v roce 2008 absolvoval herectví na činoherní katedře DAMU. Po ukončení studií nastoupil do angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde ztvárnil více než 30 postav. Je spoluzakladatelem a dvorním dramatikem undergroundového a punkového Divadla F. X. Kalby, se kterým se zaměřuje na témata blízká "generaci YouTube". Účinkuje v hip-hopové kapele Pipinky pičo a také jako party DJ. Členem Divadla pod Palmovkou je od září 2014. Pro Studio Palmoffka napsal hru Mlčení bobříků.

Lidovky.cz: Dělal jste si pro to nějaký speciální výzkum? Víte, co na ženy funguje?
Bydlím se čtyřma holkama. Krom toho, že je to fakt paráda, protože z domácích prací mi svěřily jen odnos tříděného odpadu, pochytil jsem i pár rad. Nechal jsem příručku schválně na gauči v obyváku. Během týdne se mezi nimi protočila. Dělaly se, že je to nezajímá, ale funguje to jako magnet. „Na mě to tedy nezabírá, ale kdybys mi řekl tohle, asi bych fakt neodolala.“ Výzkum jsem provádět nemusel, Baránkova kniha je tak obsáhlá, že jsem spíš řešil, co vyškrtnu.

Lidovky.cz: Autor knižní předlohy působil několik let jako vztahový poradce a posbíral řadu poznatků o mužských stereotypech a nejčastějších komunikačních chybách, které muži při navazování vztahů dělají. Myslíte si, že rady z knihy fungují?
Myslím, že ano, jinak bych si tu látku nevybral. Ta knížka pracuje věcně, s minimem humoru a chladně analyzuje banálnosti. A to je na tom paradoxně nejvtipnější. Když třeba chci poprvé políbit dívku, moje hlava by se měla pohybovat rychlostí 5cm/s a smí urazit jen 80 procent vzdálenosti mezi námi. Pak se musí zastavit. Zbylých 20 procent pak urazí dívka sama inspirována mou blízkostí. Je to tedy dívka, kdo políbí muže.

Lidovky.cz: Když byste chtěl sbalit ženu, jakou taktiku byste zvolil?
Mě už se to povedlo a s Bárou, která hraje i v Jak sbalit ženu, to taháme celkem dlouho. Nejlíp prý funguje nezájem. Žádné zamilované esemesky. Muž si musí hrát na nedostupného. Je to skoro nemožné, mně se to podařilo jen omylem. Hned ten večer, co jsem Báru poznal, jsem ztratil její číslo.

Lidovky.cz: Baví vás více psaní nebo hraní?
Psaní je těžké. Je to tichý proces. Celou noc sedím sám u počítače a snažím se vymyslet něco zábavného. Pak se to chudáci kolegové musí naučit nazpaměť a tvářit se, že to dává smysl. Nechápu, kde se ve mně vzala ta troufalost. Hraní je pro mě jednodušší, není to taková zodpovědnost.

Lidovky.cz: Kdy jste se vlastně rozhodl, že se chcete stát hercem? A proč jste se přihlásil na DAMU v Praze? Nezvažoval jste studium na Slovensku odkud pocházíte?
Po herectví jsem toužil od té doby, co jsem viděl Strýčka Váňu v bratislavském divadle Astorka. Podal jsem si přihlášky na všechny čtyři herecké výšky v „Československu“. Na DAMU byly přijímačky nejdřív a vyšlo to. Jinam jsem to už nezkoušel.

Tomáš Dianiška
Tomáš Dianiška

Lidovky.cz: Učil vás mimo jiné také režisér Jan Nebeský, jaký byl pedagog?
Perfektní, je to řezník českého divadla. Na první hodině scénické tvorby nás se spolužáky vzal do kabinetu, pustil magneťák a celé vyučování jsme všichni protancovali na stole. Byl jsem nově ve velkém městě těsně po elektrotechnické průmyslovce. Možná to bude znít ezotericky, ale s ním jsem pochopil, že umění se nemusí chápat, stačí ho cítit. Ano, zní to ezo. Sorry.

Lidovky.cz: Jste také autorem hry Mickey Mouse je mrtvý. Jak vznikla tato hra a je pravda, že jste ji napsal v horečce?
Přiznávám, tento slogan je trošku zavádějící, ale nějaký rauš to asi byl. Vzpomínám si, že spolubydlící Anička se vrátila domů z tetovacího studia, a vyprávěla, jak jí odtamtud vyhodili. Já měl Mickeyho zrovna rozepsaného a lup, je tam postava tatérky Anny. Na stole někdo nechal básně od Bukowského a v mém textu, jsem ho parafrázoval. No, spíš vykradl. Den před tím jsem byl na koncertě Depeche Mode a všechny postavy z Mickeyho jsou jako zázrakem fanoušci téhle kapely. Trvalo to jen jednu noc, vznikla z toho surreální noční můra, kterou hrajeme už pět let.

Lidovky.cz: Zajímáte se o politiku a současné dění?
Ano, ale spíš o politiku zahraniční. Baví mě si to svým laickým způsobem dávat dohromady v kontextu moderní historie. Třeba kořeny současných trablů hledat v kolonizační éře.

Lidovky.cz: Jak vnímáte atmosféru ve společnosti? Jaké ve vás vzbuzuje pocity?
Vím, že žiju ve své sociální bublině. Snad se všemi kamarády sdílím podobný názor na naše politiky. Ale většina národa si myslí opak. Nevadí. Na politiku se nadávalo vždycky. A každá doba byla těžká. To jen teď máme pocit, že se to vyhrocuje. Protože žijeme teď. A chceme, aby se něco dělo. Aby bylo vzrůšo. V každé době si lidi myslí, že je převratná. Přitom se máme nejlíp, co kdy. Poletíme na Mars! Nevěřím, že jsme v hajzlu. Tím nechci shazovat současné problémy. Jsem jen optimista. Můžeme si kdykoli koupit pistáciovou zmrzlinu, vypijeme nejvíc piva a děláme divadlo o tom jak balit holky. Mně to stačí.

Lidovky.cz: Kdybyste mohl změnit jednu jedinou věc ve svém životě, která by to byla?
Chtěl bych dokonale ovládat aspoň pět světových jazyků.

  • 11Diskuse


Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz