Vlastním jménem Zita Zavřelová se narodila 27. dubna 1913 v Praze. Pocházela ze známé umělecké rodiny, sama si zahrála ve zhruba 60 filmech. Agentuře ČTK potvrdila zprávu o její smrti její dlouholetá přítelkyně a publicistka Marie Formáčková, která o prvorepublikové divě napsala osm knih.
V dubnu oslavila své 99. narozeniny. Blížící se kulaté jubileum tehdy na nemocničním lůžku okomentovala slovy: „To bude za chvilku.“ Slib daný synovi, že tu bude do stovky, ale už bohužel nesplní.
Poslední rozhovor na Lidovky.cz |
Životním partnerem Zity Kabátové byl olympijský reprezentant ve veslování a pozdější politický vězeň Jiří Zavřel. S ním měla syna Jiřího, který stejně jako otec emigroval do USA.
'Dnes je vše jen o penězích'
Na stříbrném plátně zářila hlavně jako hvězda prvorepublikových filmů, na herecké řemeslo ale do poslední chvíle nezanevřela a v posledních letech se objevila ve filmech Želary nebo Babí léto. Svoji kariéru ale Kabátová začínala v polovině 30. let v operetě. Poté vystupovala tři sezony v Divadle Oldřicha Nového.
„Byla jsem zpěvandule, hop sem, hop tam. Až Nový mě naučil normálnímu hraní, přes něj jsem se dostala k činohře. Tehdy jsem se přesvědčila, že se divadlo musí cítit. Když to nejde ze srdce a jde jen o peníze, tak je to na draka. A dnes je všechno jenom o penězích. A tak dík těm, kteří to ještě umějí a ty prachy jim přijdou jakoby navíc. Když se hraje ze srdce, je to znát,“ prozradila herečka v předloňském rozhovoru pro ČTK.
V roce 2005 se Zita Kabátová zranila a od té doby žila v LDN v Motole.
Poprvé se na stříbrném plátně objevila v roce 1936 v melodramatu Světlo jeho očí.Už následující rok natočila pět filmů a v roce 1939 dokonce deset.
Fričovy Počestné paní pardubické z roku 1944 pro ni byly nadlouho filmem posledním. Objevila se totiž za nacistické okupace i ve dvou německých snímcích, a po válce jí proto zakázali veřejně vystupovat. Hrála tak jen ve vesnickém divadle a byla vedoucí několika pražských kin.
