Podle Focusu obrazy patřily židovským sběratelům nebo byly majitelům zabaveny jako "zvrhlé umění". Tímto termínem nacistický režim označoval umělecká díla, která propaganda považovala za "neněmecká" či "degenerovaná" - šlo především o tvorbu avantgardních umělců.
Celníci se na stopu uměleckého pokladu dostali díky namátkové kontrole. Před třemi lety prověřovali dnes 80letého Corneliuse Gurlitta kvůli hotovosti, s níž se vracel po návštěvě Švýcarska. Pátrání je pak přivedlo do bytu v mnichovské čtvrti Schwabing, kde obrazy našli.
Prokuratura v Augsburgu, které případ náleží, článek v týdeníku Focus nekomentovala.
Ztracené umění
Díla zřejmě ve 30. a 40. letech minulého století skoupil Gurlittův otec Hildebrand, který obchodoval s uměním. Další půlstoletí pak rodina obrazy skladovala v tmavém bytě. zatímco je kunsthistorici je považovali za ztracené. Gurlitt podle Focusu v minulosti některá díla prodal, aby měl na živobytí.
Gurlitt měl podle AFP v Hitlerově "třetí říši" zpočátku problémy kvůli židovské babičce, ale posléze se stal pro nacistické hodnostáře nepostradatelným kvůli svým stykům a obrovským znalostem umění. Ministr propagandy Joseph Goebbels jej pověřil prodejem děl "zdegenerovaného umění" z německých muzeí do ciziny. Po válce se hájil židovskými předky a tvrdil, že pomáhal pronásledovaným Židům a umělcům tím, že jejich díla kupoval.
Soubor obrazů nyní zkoumají odborníci a snaží se zjistit více o jejich původu. Asi tři stovky obrazů údajně pocházejí z výstavy "zvrhlého umění", dalších 200 figuruje na seznamech hledaných uměleckých děl.
