Ani ne tak u běžných lidí, ti je po cestě většinou zdravili, ale v řadách britské policie. Dokazují to zprávy, které byly odtajněny v uplynulých dnech.
"Mladí Němci s blond vlasy a v kožených cyklistických kraťasech projížděli nejrůznějšími částmi Anglie, kde se už léta nic zvláštního nepřihodilo, a vzbudili tam paniku," komentoval zprávy Christopher Andrew, autor dějin britské špionážní služby MI5.
Agentura AP v té souvislosti citovala jednu ze zpráv, kterou svým nadřízeným zaslal velitel policejní stanice ve Spaldingu. Zpráva nesla název "Skupina mladých Němců na cestě do Londýna" a policejní důstojník T. Dawson v ní píše: "Dovoluji si vás informovat, že do Spaldingu přijela v pátek 30. července 1937 skupina mladých Němců. Byli hosty v místním Rotary Clubu, v noci stanovali ve Fulney Parku a následujícího dne ráno odjeli směrem na jih." Policisté upozorňovali na to, že s sebou Němci vezou fotoaparáty a že každou chvíli fotí.
Rozvědka nenechala nic náhodě. Když Hitlerjugend dorazili do Londýna, přesněji na londýnské nádraží na Liverpool Street, nasadila na ně agenta, který však později hlásil, že se nic neobvyklého nedělo. Dodnes se nicméně spekuluje o tom, že Hitlerjugend nenápadně a pečlivě mapovali britskou infrastrukturu, přesněji silnice a mosty. Podobné "cyklovýlety" podnikli mladí nacisté ve 30. letech ještě v Belgii, Nizozemsku a v Jugoslávii – všechny země patřily k těm, kterých se nacisté zmocnili bleskově po začátku války.
Kouřili a pili dvojité whisky
Přesto, poznamenávají experti, kteří se nově odtajněnými dokumenty probírali, nezdá se, že by britská rozvědka byla přítomností Hitlerjugend v zemi v roce 1937 nějak moc znepokojená. Její šéf Vernon Kell například reagoval na jednu ze zpráv o skupině cyklistů slovy: "Je nepravděpodobné, že by se vydali tímto směrem. Kdyby přesto, budeme je sledovat."
Britské noviny psaly o špionech na kole, rozvědka se však mnohem víc soustředila na navazování osobních kontaktů. Šlo hlavně o britské skauty, za kterými se do Británie osobně vypravil i jeden ze šéfů Hitlerjugend Hartmann Lauterbacher společně s dalšími pohlaváry. "Všiml jsem si, že kouřili a pili dvojité whisky. Říkal jsem si, jestlipak tohle dělají i řadoví členové Hitlerjugend," poznamenal agent MI5 do svého hlášení z recepce, které se Lauterbacher a spol. zúčastnili na vojenské výcvikové škole.
Lauterbacher prý rovněž povečeřel se zakladatelem skautského hnutí Robertem Badenem-Powellem, kterému nabídl, že jej představí Hitlerovi. Baden-Powell byl prý rozhodnutý udělat "cokoliv, co by přispělo k lepšímu porozumění mezi oběma zeměmi", ale pro jistotu se chtěl poradit s oficiálními místy. MI5 se tehdy nevyjádřila, doufala, že by vztahy s Hitlerjugend mohla využít pro špionážní účely.
Jestli kdy Hitlerjugend podceňovali, v roce 1944 už měli britští špioni definitivně jasno. Právě tehdy je totiž Hitler mobilizoval a vyslal bojovat. "Hitlerjugend není žádný skaut," stojí v dokumentech MI5 z roku 1944. "Je to nedobrovolné nacistické sdružení, které v německých dětech vědomě pěstuje nenávist, podvod a krutost. Za žádných okolností by se nemělo brát na lehkou váhu."
"Mladí Němci s blond vlasy a v kožených cyklistických kraťasech projížděli nejrůznějšími částmi Anglie, kde se už léta nic zvláštního nepřihodilo, a vzbudili tam paniku," komentoval zprávy Christopher Andrew, autor dějin britské špionážní služby MI5.
Agentura AP v té souvislosti citovala jednu ze zpráv, kterou svým nadřízeným zaslal velitel policejní stanice ve Spaldingu. Zpráva nesla název "Skupina mladých Němců na cestě do Londýna" a policejní důstojník T. Dawson v ní píše: "Dovoluji si vás informovat, že do Spaldingu přijela v pátek 30. července 1937 skupina mladých Němců. Byli hosty v místním Rotary Clubu, v noci stanovali ve Fulney Parku a následujícího dne ráno odjeli směrem na jih." Policisté upozorňovali na to, že s sebou Němci vezou fotoaparáty a že každou chvíli fotí.
Rozvědka nenechala nic náhodě. Když Hitlerjugend dorazili do Londýna, přesněji na londýnské nádraží na Liverpool Street, nasadila na ně agenta, který však později hlásil, že se nic neobvyklého nedělo. Dodnes se nicméně spekuluje o tom, že Hitlerjugend nenápadně a pečlivě mapovali britskou infrastrukturu, přesněji silnice a mosty. Podobné "cyklovýlety" podnikli mladí nacisté ve 30. letech ještě v Belgii, Nizozemsku a v Jugoslávii – všechny země patřily k těm, kterých se nacisté zmocnili bleskově po začátku války.
Kouřili a pili dvojité whisky
Přesto, poznamenávají experti, kteří se nově odtajněnými dokumenty probírali, nezdá se, že by britská rozvědka byla přítomností Hitlerjugend v zemi v roce 1937 nějak moc znepokojená. Její šéf Vernon Kell například reagoval na jednu ze zpráv o skupině cyklistů slovy: "Je nepravděpodobné, že by se vydali tímto směrem. Kdyby přesto, budeme je sledovat."
Britské noviny psaly o špionech na kole, rozvědka se však mnohem víc soustředila na navazování osobních kontaktů. Šlo hlavně o britské skauty, za kterými se do Británie osobně vypravil i jeden ze šéfů Hitlerjugend Hartmann Lauterbacher společně s dalšími pohlaváry. "Všiml jsem si, že kouřili a pili dvojité whisky. Říkal jsem si, jestlipak tohle dělají i řadoví členové Hitlerjugend," poznamenal agent MI5 do svého hlášení z recepce, které se Lauterbacher a spol. zúčastnili na vojenské výcvikové škole.
Lauterbacher prý rovněž povečeřel se zakladatelem skautského hnutí Robertem Badenem-Powellem, kterému nabídl, že jej představí Hitlerovi. Baden-Powell byl prý rozhodnutý udělat "cokoliv, co by přispělo k lepšímu porozumění mezi oběma zeměmi", ale pro jistotu se chtěl poradit s oficiálními místy. MI5 se tehdy nevyjádřila, doufala, že by vztahy s Hitlerjugend mohla využít pro špionážní účely.
Jestli kdy Hitlerjugend podceňovali, v roce 1944 už měli britští špioni definitivně jasno. Právě tehdy je totiž Hitler mobilizoval a vyslal bojovat. "Hitlerjugend není žádný skaut," stojí v dokumentech MI5 z roku 1944. "Je to nedobrovolné nacistické sdružení, které v německých dětech vědomě pěstuje nenávist, podvod a krutost. Za žádných okolností by se nemělo brát na lehkou váhu."
