LN Střídmější aranžmá a přirozená, nepodbízivá chytlavost písní na nové desce působí sympaticky. Šlo o záměrný krok?
Nevím, jestli je správné slovo „přirozeně“, ale všechno se dělo snadno a my mířili ke konkrétnímu cíli, aniž bychom si to na začátku domluvili. Omezili jsme akustické nástroje jako mandolína, bendžo, varhany, drobné perkuse, tedy to, co jsme hodně používali na starých albech. Naopak nás začala bavit elektronika. Také jsem se zlepšil ve zpěvu, hlavně v intonaci. Najednou jsem nemusel tolik tlačit na výraz. Ave zpěvnějších písních nebylo třeba, aby se tolik melodií odehrávalo pod hlasem. Všechno se pročistilo.
Květy: Miláček slunce
LN K písním jste vždy přistupoval trochu jako kolážista, ostatně koláži výtvarné se také věnujete. Platí to pořád?
Platí v tom smyslu, že cokoliv skladbě pomůže, to tam dáme. Možná to tak dělá každý, ale někoho určité věci nezajímají nebo na ně nemá kapacitu. Řekněme sbírání zvuků na kapesní nahrávátko: v písni Věrka se ozvou dvě vteřiny záznamu saxofonisty hrajícího v Berlíně na ulici. Jde jen o okamžik, jeho zapuštění do písně nemá žádné racionální odůvodnění, ale pro mne je důležitý.
LN K častým motivům alba patří pomíjivost. Že by první náznaky krize středního věku?
Asi ano, asi už jsme prostě staří kluci. Čas utíká tak rychle... V určitých věcech se cítím daleko lépe než ve dvaceti. Ale nervák jsem pořád. Zuřím kvůli všemu možnému jako nějaký rozčilený dědek. Třeba když stojím v koloně aut. Někdy se zaraduji, když uvidím na ulici spolužáka ze střední školy, ale pak mi dojde, že to nejen není on, ale hlavně že spolužák takhle už vůbec nevypadá. Vidím někoho, kdo odpovídá jeho středoškolské podobě. Opravdový spolužák má dnes o 15 kilo víc a polovinu vlasů.
LN Text písně Cizinec pojednává o odcizení sobě samému?
Je o něčem jiném: jak si zvyknout na situaci, že určitá tajemství prostě nerozlousknete. Jednoho dne se k vám nastěhuje „cizinec“, ale není vidět jeho tvář, nic o něm nevíte a čert ví, jestli někdy budete. Už tady bude s vámi, musíte přijmout jeho existenci. Pamatujete si závěr filmu Zvětšenina, kdy hlavní hrdina přistoupí na hru a hodí mimům imaginární míček? To je jeden způsob.
LN Nedávno jste se s Květy podíleli na albu A Tribute to Vladimír Mišík. Přepracování Mišíkovy písně Návštěvní den jste se věnovali s mimořádnou vynalézavostí, působí jako opravdu osobní pocta, souhlasíte?
Vladimír je úžasnej. Umělec i člověk. Když mi zavolali z vydavatelství Indies Scope, že nás pro ten projekt chtějí, položil jsem sluchátko a řekl si: Která písnička mě napadne jako první? Byl to Návštěvní den z desky 4, ani na chvíli jsem nepochyboval. První impulzy mají svou váhu. Skladbě akorát chyběl refrén a my nějak cítili, že v ní být má. Tak jsem ho vymyslel s použitím kousků ostatních skladeb ze stejného alba.
LN Psal jste také texty pro Lenku Dusilovou. Dostanete-li nápad na text, rozlišujete od začátku, co se bude hodit pro Květy a co pro někoho jiného? Nebo píšete na hotovou muziku?
Lenkami poslala už hotové písničky, které jsem měl přetextovat z takové jako angličtiny a dodržet všechny melodie i počet slabik. Také jsem chtěl, aby texty měly příběh a nešlo jen o slova. Pěkná práce, sedět nad tím s tužkou a papírem... I pro ty propracované melodie. V Květech takhle nepracuji, byla to výzva. Lenka je dost náročná a řešili jsme i jednotlivé výrazy. Nesměly znít ani knižně, ani banálně. Překvapilo mne třeba, že se Lence líbí slovo „neb“. Já sám bych váhal, že zní strnule, ale v jejím podání nakonec ne. Lenka vše dělá strašně poctivě, což je jeden z mnoha důvodů, proč ji obdivuji.
LN Na podzim chystáte turné k 15. výročí kapely. Půjde koncertní průřez repertoárem Květů více do hloubky? Jak dnes vlastně vnímáte svoje nejstarší nahrávky?
Mám je rád, ale první dvě desky se mi už nechce šířit. Hlavně proto, že máme tolik dalších alb. Třetí titul Daleko hle dům vyšel v reedici a je to skvělé album. Dobře vystavěné, ne příliš dlouhé, s atmosférou. Nezní pochopitelně jako dnešní Květy, ale byla to poslední nahrávka s Martou Svobodovou, což písničkám dávalo zcela jinou energii. Míchali jsme tehdy zvuk akustických nástrojů s rockovými vypalovačkami. Z nějakého důvodu byla následující deska Jablko jejího peří více akustická. Stále se to přelévalo a měnilo. Jednou bych chtěl napsat o kapele knížku a v ní průvodce nahrávkami, jak se co točilo, o co šlo a jaké jsme měli strategie.
LN Hrál jste divadlo, objevil jste se i v televizním seriálu Jana Hřebejka Případ pro exorcistu. Máte další herecké plány?
Měl bych hrát ve dvou věcech, jenže u filmů a seriálů trvá nesmírně dlouho, než se dokončí. Pokud by všechno vyšlo, těším se, ta práce mě velmi bavila.
