Vlastně by se odehrála jen „malá“ rekonstrukce. Jiří Čunek disponující hlasy strany lidové má před prezidentskou volbou na Topolánka páku, Martin Bursík nic. Proto lze jako reálnou variantu zohlednit možnost, že odejde zelený ministr zahraničí a bude nahrazen někým s menšími skrupulemi. Pro ODS by to přineslo jistotu znovuzvolení Václava Klause prezidentem, ovšem pro Topolánka by to znamenalo, že značnou část čunkovské ostudy vezme na sebe. Tím se například jeho stranickému rivalovi Pavlu Bémovi otevře cesta k větičkám o tom, že on by si ve své vládě Čunka představit nedokázal, a zároveň by byly Topolánkovy zásluhy na Klausově znovuzvolení snadno bagatelizovatelné, protože je není možné prokázat - volba je tajná.
V případě odchodu zelených z vlády by záleželo na tom, do jaké míry by Martin Bursík dokázal svou stranu umravnit. Avšak menšinová vláda ODS/KDU se jeví jako pravděpodobnější než velká koalice. Z menšinové vlády by dokázal Topolánek vytěžit trochu víc mocenského „salátku“ pro stranické slimáčky, ale Čunka by z něj nikdo nesňal. Velkou koalici by pak Topolánek nepřežil politicky, patrně by to ani nechtěl.
Premiér se nyní uchýlí k osvědčené vyčkávací taktice a nechá problém „vyhnít“. Pohyby se dají očekávat jak u zelených, kde radikální křídlo bude Bursíka tlačit do opozice, tak u lidovců, kteří stále méně věrohodně předstírají, že jsou normální stranou s normálním předsedou. Čunkův furiantský vzkaz zeleným: ať si táhnou, když chtějí, je výrazem nejen jeho mikroskopického politického rozhledu, ale i bezvýchodnosti, v níž se nachází. Pro pana Čunka varianty neexistují, buď se vrátí, jak říkal neblahý doktor Husák, „napriek všetkému“ a fatálně poškodí KDU-ČSL, anebo zůstane mimo a stane se zbytným, nejen jako předseda strany.
Topolánkovi nezbývá než dát na modlení, aby se koaliční strany daly do pohybu rychle.
