Okolí Žiliny, Martina a Trenčína bylo v devatenáctém století jedním z několika ostrůvků nepočetné slovenské měšťanské inteligence. Z této oblasti také pochází velká část činitelů válečného fašistického slovenského štátu. A není náhodou, že dodnes se v této části Slovenska daří nacionalistické Slovenské národní straně Jána Sloty.
V Rajci, kde byl farářem první slovenský prezident Jozef Tiso, po válce jako zločinec popravený, už mají několik let Tisovu pamětní desku. Teď má být na náměstí Rajce odhalena socha jinému zdejšímu válečnému zločinci, prvnímu ministrovi zahraničí slovenského štátu Ferdinandu Ďurčanskému. Zahalená busta už na náměstí stojí a místní média spekulují o tom, že má být odhalena v březnu, zřejmě k výročí úmrtí Ďurčanského, jež se termínově téměř shoduje s datem vzniku slovenského štátu.
Ďurčanský je oproti Tisovi však přece jen trochu složitější postavou. Jako ministr zahraničí, kterým se v roce 1939 stal v pouhých 33 letech, byl zastáncem neutrálního postavení klerofašistického Slovenska a v roce 1940 se pokoušel dokonce obnovit diplomatické vztahy s Velkou Británií. Kvůli tomuto lavírování se stal pro nacistické Německo nepřijatelným a v roce 1940 si Adolf Hitler vynutil jeho odvolání. To rajeckému starostovi Jánu Rybárikovi stačí k tomu, aby město nemělo problém uctít svého rodáka sochou. "Pro fašistické Německo byl nepřátelskou osobou," hájí sochu pro Ďurčanského Rybárik.
Arizace a přepadení Polska
To je sice pravda, stejně jako že Ďurčanský, který se po roce 1940 stáhl z politiky, neměl vinu na deportacích slovenských Židů. Odpovědnost za rozhodnutí na počátku války to z něj ale nesnímá. Slovensko se v září 1939 jako jediný nacistický spojenec podílelo bez vyhlášení války na přepadení Polska. Ďurčanský, který byl současně i ministrem vnitra, zavedl také první vlnu protižidovských zákonů. "Ďurčanský nařídil arizaci, podílel se na tom, že Židům sebrali majetek, zablokovali účty, zabránili jim vykonávat jejich profese, zbavili je občanských práv," řekla pro deník Sme místní novinářka a historička Soňa Vanovčanová.
Po válce byl Ďurčanský, který utekl do Říma a pak do Argentiny, odsouzen obnoveným Československem v nepřítomnosti jako válečný zločinec k trestu smrti. Zemřel v roce 1974 v Mnichově.
DIPLOMAT ŠTÁTU* Ferdinand Ďurčanský (1906) byl ministrem zahraničí a vnitra slovenského štátu do roku 1940 |
V Rajci, kde byl farářem první slovenský prezident Jozef Tiso, po válce jako zločinec popravený, už mají několik let Tisovu pamětní desku. Teď má být na náměstí Rajce odhalena socha jinému zdejšímu válečnému zločinci, prvnímu ministrovi zahraničí slovenského štátu Ferdinandu Ďurčanskému. Zahalená busta už na náměstí stojí a místní média spekulují o tom, že má být odhalena v březnu, zřejmě k výročí úmrtí Ďurčanského, jež se termínově téměř shoduje s datem vzniku slovenského štátu.
Ďurčanský je oproti Tisovi však přece jen trochu složitější postavou. Jako ministr zahraničí, kterým se v roce 1939 stal v pouhých 33 letech, byl zastáncem neutrálního postavení klerofašistického Slovenska a v roce 1940 se pokoušel dokonce obnovit diplomatické vztahy s Velkou Británií. Kvůli tomuto lavírování se stal pro nacistické Německo nepřijatelným a v roce 1940 si Adolf Hitler vynutil jeho odvolání. To rajeckému starostovi Jánu Rybárikovi stačí k tomu, aby město nemělo problém uctít svého rodáka sochou. "Pro fašistické Německo byl nepřátelskou osobou," hájí sochu pro Ďurčanského Rybárik.
Arizace a přepadení Polska
To je sice pravda, stejně jako že Ďurčanský, který se po roce 1940 stáhl z politiky, neměl vinu na deportacích slovenských Židů. Odpovědnost za rozhodnutí na počátku války to z něj ale nesnímá. Slovensko se v září 1939 jako jediný nacistický spojenec podílelo bez vyhlášení války na přepadení Polska. Ďurčanský, který byl současně i ministrem vnitra, zavedl také první vlnu protižidovských zákonů. "Ďurčanský nařídil arizaci, podílel se na tom, že Židům sebrali majetek, zablokovali účty, zabránili jim vykonávat jejich profese, zbavili je občanských práv," řekla pro deník Sme místní novinářka a historička Soňa Vanovčanová.
Po válce byl Ďurčanský, který utekl do Říma a pak do Argentiny, odsouzen obnoveným Československem v nepřítomnosti jako válečný zločinec k trestu smrti. Zemřel v roce 1974 v Mnichově.
