Nutnost diverzifikace ruských dodávek energií do Evropy vyvstala poprvé v roce 2006, kdy také, jako nyní, došlo k omezení dodávek plynu evropským odběratelům kvůli sporu mezi Moskvou a Kyjevem. Letošní krize může mít podle analytiků kromě neshod ohledně ceny za plyn i utajované, strategické důvody. Rusko se již delší dobu snaží sehnat investice na stavbu nových plynovodů, vedoucích od bohatých ruských nalezišť přímo k evropským odběratelům - mimo území „zpupné Ukrajiny“. Světová finanční krize ale omezila i finanční zdroje, které jsou jednotlivé zainteresované subjekty ochotny investovat do gigantických staveb, jako je plánovaný plynovod po dně Baltického moře (Nord Stream) či jižní cesta přes Balkán (South Stream). Teď Moskva neomaleně požaduje urychlení financování těchto projektů. Evropa se tak podle ní v budoucnu vyhne problémům s dodávkami a Ukrajina bude zcela vyřazena ze hry.
Tvrdá zima a ještě tvrdší ruský postoj vůči Kyjevu může při shánění finančních prostředků Moskvě pomoci. Ekonomové ale zvedají prst a varují Rusko před příliš riskantní hrou. Evropa se nezlobí ani tak na Ukrajince, jako právě na Rusy. A diverzifikaci si může představovat úplně jinak. Především přijdou zřejmě na řadu dávno přetřásané projekty plynovodů a ropovodů vedoucích přímo od bohatých středoasijských zdrojů mimo území „nespolehlivého“ Ruska do Evropy.
Tyto projekty se týkají hlavně dvou asijských energetických velmocí Kazachstánu a Turkmenistánu. Existuje několik plánů podmořského potrubí, jež vyústí v Ázerbájdžánu a poteče dál přes Kavkaz a Turecko do Evropy. Zatím jsou ale energetické systémy Kazachstánu i Turkmenistánu napojeny výhradně na ruskou potrubní síť, a o přímé cestě přes Kaspické moře vůdci obou zemí jednají poměrně neochotně. Především Astana se kvůli „evropské touze po energetické nezávislosti“ nechce rozkmotřit s Ruskem.
Největším projektem, který měl snížit energetickou závislost Evropy na Rusku, je plynovod Nabucco - konkurenční projektu South Streamu. Rusko se všemožně snaží otevřeně i skrytě tento projekt zmařit a zatím se mu daří využívat tradiční podřízenost Astany i Ašchabádu ve svůj prospěch. Obě země mají „povoleno“ vyvážet své suroviny přímo do Číny, ale Evropu mají bez účasti Moskvy „zakázanou“.
Jenže vzhledem k nedostatku financí je realizace Nabucca ohrožena. Plyn měl proudit ze střední Asie přes Turecko, kde se měly napojit stávající plynovody, až do rakouského Baumgartenu. Postupně ale klíčové státy jako Rumunsko, Bulharsko i Maďarsko daly přednost spolupráci s Gazpromem. Je možné, že současná krize znovu zamíchá kartami a Evropa si najde cestu k středoasijskému plynu.
Tvrdá zima a ještě tvrdší ruský postoj vůči Kyjevu může při shánění finančních prostředků Moskvě pomoci. Ekonomové ale zvedají prst a varují Rusko před příliš riskantní hrou. Evropa se nezlobí ani tak na Ukrajince, jako právě na Rusy. A diverzifikaci si může představovat úplně jinak. Především přijdou zřejmě na řadu dávno přetřásané projekty plynovodů a ropovodů vedoucích přímo od bohatých středoasijských zdrojů mimo území „nespolehlivého“ Ruska do Evropy.
Tyto projekty se týkají hlavně dvou asijských energetických velmocí Kazachstánu a Turkmenistánu. Existuje několik plánů podmořského potrubí, jež vyústí v Ázerbájdžánu a poteče dál přes Kavkaz a Turecko do Evropy. Zatím jsou ale energetické systémy Kazachstánu i Turkmenistánu napojeny výhradně na ruskou potrubní síť, a o přímé cestě přes Kaspické moře vůdci obou zemí jednají poměrně neochotně. Především Astana se kvůli „evropské touze po energetické nezávislosti“ nechce rozkmotřit s Ruskem.
Největším projektem, který měl snížit energetickou závislost Evropy na Rusku, je plynovod Nabucco - konkurenční projektu South Streamu. Rusko se všemožně snaží otevřeně i skrytě tento projekt zmařit a zatím se mu daří využívat tradiční podřízenost Astany i Ašchabádu ve svůj prospěch. Obě země mají „povoleno“ vyvážet své suroviny přímo do Číny, ale Evropu mají bez účasti Moskvy „zakázanou“.
Jenže vzhledem k nedostatku financí je realizace Nabucca ohrožena. Plyn měl proudit ze střední Asie přes Turecko, kde se měly napojit stávající plynovody, až do rakouského Baumgartenu. Postupně ale klíčové státy jako Rumunsko, Bulharsko i Maďarsko daly přednost spolupráci s Gazpromem. Je možné, že současná krize znovu zamíchá kartami a Evropa si najde cestu k středoasijskému plynu.
