„Jen letos židovští osadníci zničili Palestincům několik desítek, možná stovek olivovníků.“ Nejde přitom o povzdech nějakého arabského zemědělce, ale o slova Jechjela Grenimanna z organizace Rabíni za lidská práva. Její aktivisté každoročně pomáhají bránit Palestince, kterým se snaží zmařit sklizeň oliv militantní osadníci. Ti i Západní břeh Jordánu považují za „Zemi izraelskou“.
„Letos se sklizeň zřejmě posune až na říjen, protože na celé září připadl ramadán,“ vysvětluje rabín Grenimann. „Proč ty stromy ničíme? V Bibli jasně stojí, že se nesmějí ničit plodící stromy, a to je přesně to, co dělají osadníci i izraelská armáda. Uznávám, že se Izrael musí bránit teroru, to ale neznamená ničení stromů. Judaismus velí proti takové zvůli bojovat.“
Jde o statisíce olivovníků
Palestinci tvrdí, že jen od roku 2000 buldozery izraelské armády zničily půl milionu olivovníků. Důvody přitom byly různé. Někde se za nimi schovávali ozbrojenci útočící na židovské osadníky a vojenské hlídky. Jinde olivové háje stály v cestě tehdy budované „bezpečnostní bariéře“.
Palestinci za tím naopak nejčastěji vidí snahu zpřetrhat vazbu Arabů k jejich půdě. Mnohé ze 13 milionů olivovníků podle nich díky svému stáří jasně dokládají, kdo tu hospodařil před založením Izraele. Kromě toho olivy a z nich lisovaný olej tvoří důležitou součást palestinské ekonomiky.
Ani v tomto případě však nic není jednoznačné. „Jsme první, kdo tu získal osvědčení o kvalitě výrobku, palestinské ISO. Letos se nám podařilo naše ryze přírodní olivové mýdlo vyvézt i do ciziny,“ chlubí se v soukromé dvoupodlažní nábuluské továrně šéf výroby Vaddáh Kuttúb.
„Nepřidáváme do něj žádná barviva ani konzervanty, ani jej nijak neparfémujeme,“ vyjmenovává Kuttúb hbitě přednosti bílých kostek s vyraženou pečetí. Ty stojí za jeho zády vyskládány do vysokých pyramid kvůli lepšímu prosychání. Pěstitelé oliv z okolních vesnic ale v nábuluské manufaktuře neuspějí. „Hlavní surovinu – panenský olivový olej – kvůli dobré ceně dovážíme z Itálie,“ říká Kuttúb.
Olivy, záchrana venkova
Podobné podnikatelské praktiky se tu s pochopením nepotkají. „To snad ani není možné! Tak on dováží olej z Evropy,“ říká rozhořčeně Fadvá Chadirová ze Společnosti pro podporu venkovských žen (RWDS).
Tato organizace, kterou Chadirová vede, totiž rozjela za peníze z Evropské unie projekt, v jehož rámci se zapojují do výroby olivového mýdla ženy z chudých vesnických rodin. „Pěstování a sklizeň oliv jsou základem vesnického hospodářství. Pokud tyto ženy vyrábějí mýdlo, znamená to pro ně nejen určitý příjem, ale také emancipaci v rámci společnosti,“ vysvětluje Chadirová.
V olivové kauze to přitom není jediný paradox. Zatímco za několik týdnů budou opět někteří židovští osadníci vyhánět palestinské zemědělce z jejich olivových hájů, rabín Grenimann ve jménu judaismu pomáhá prodávat palestinský olej sympatizujícím Izraelcům. „Kupují si ho hlavně ti, kdo chtějí podpořit palestinské výrobce. Ale nechci o tom moc mluvit, musíme při tom obcházet nějaké předpisy.“
„Letos se sklizeň zřejmě posune až na říjen, protože na celé září připadl ramadán,“ vysvětluje rabín Grenimann. „Proč ty stromy ničíme? V Bibli jasně stojí, že se nesmějí ničit plodící stromy, a to je přesně to, co dělají osadníci i izraelská armáda. Uznávám, že se Izrael musí bránit teroru, to ale neznamená ničení stromů. Judaismus velí proti takové zvůli bojovat.“
Jde o statisíce olivovníků
Palestinci tvrdí, že jen od roku 2000 buldozery izraelské armády zničily půl milionu olivovníků. Důvody přitom byly různé. Někde se za nimi schovávali ozbrojenci útočící na židovské osadníky a vojenské hlídky. Jinde olivové háje stály v cestě tehdy budované „bezpečnostní bariéře“.
Palestinci za tím naopak nejčastěji vidí snahu zpřetrhat vazbu Arabů k jejich půdě. Mnohé ze 13 milionů olivovníků podle nich díky svému stáří jasně dokládají, kdo tu hospodařil před založením Izraele. Kromě toho olivy a z nich lisovaný olej tvoří důležitou součást palestinské ekonomiky.
Ani v tomto případě však nic není jednoznačné. „Jsme první, kdo tu získal osvědčení o kvalitě výrobku, palestinské ISO. Letos se nám podařilo naše ryze přírodní olivové mýdlo vyvézt i do ciziny,“ chlubí se v soukromé dvoupodlažní nábuluské továrně šéf výroby Vaddáh Kuttúb.
„Nepřidáváme do něj žádná barviva ani konzervanty, ani jej nijak neparfémujeme,“ vyjmenovává Kuttúb hbitě přednosti bílých kostek s vyraženou pečetí. Ty stojí za jeho zády vyskládány do vysokých pyramid kvůli lepšímu prosychání. Pěstitelé oliv z okolních vesnic ale v nábuluské manufaktuře neuspějí. „Hlavní surovinu – panenský olivový olej – kvůli dobré ceně dovážíme z Itálie,“ říká Kuttúb.
Olivy, záchrana venkova
Podobné podnikatelské praktiky se tu s pochopením nepotkají. „To snad ani není možné! Tak on dováží olej z Evropy,“ říká rozhořčeně Fadvá Chadirová ze Společnosti pro podporu venkovských žen (RWDS).
Tato organizace, kterou Chadirová vede, totiž rozjela za peníze z Evropské unie projekt, v jehož rámci se zapojují do výroby olivového mýdla ženy z chudých vesnických rodin. „Pěstování a sklizeň oliv jsou základem vesnického hospodářství. Pokud tyto ženy vyrábějí mýdlo, znamená to pro ně nejen určitý příjem, ale také emancipaci v rámci společnosti,“ vysvětluje Chadirová.
V olivové kauze to přitom není jediný paradox. Zatímco za několik týdnů budou opět někteří židovští osadníci vyhánět palestinské zemědělce z jejich olivových hájů, rabín Grenimann ve jménu judaismu pomáhá prodávat palestinský olej sympatizujícím Izraelcům. „Kupují si ho hlavně ti, kdo chtějí podpořit palestinské výrobce. Ale nechci o tom moc mluvit, musíme při tom obcházet nějaké předpisy.“
