Rozdíl mezi skutečnou a vnímanou hodnotou vánočních darů stojí světovou ekonomiku ročně 25 miliard dolarů

LONDÝN/PRAHA Vánoce jsou obrovským plýtváním peněz. Lidé, kteří dávají dary, je oproti reálné hodnotě, jež mají pro příjemce, příliš nadhodnocují. Tak argumentuje ve své knize ekonom Joel Waldfogel. „Způsob, jak v západním světě slavíme Vánoce, je orgie ničení ekonomické hodnoty, které vymaže každoročně pětadvacet miliard dolarů,“ řekl Waldfogel během své přednášky v Londýně. Věci, které dostanou lidé darem, pro ně mají totiž o průměrně dvacet procent menší hodnotu, než ty, které by si koupili sami. Ztráta vzniká z nevhodných dárků a chybného výběru, prostě toho, že se darující „netrefí“ do vkusu a zájmů obdarovaného,

Waldfogel, který učí ekonomii na Pensylvánské univerzitě, se sledování ztrát vznikajících darováním věnuje už několik let. V roce 1993 napsal článek do American Economic Review pod názvem Jalové ztráty Vánoc, ve kterém argumentuje, že přibližně deset až třicet procent hodnoty daru je aktem darování nenávratně ztraceno.

Ježíšek likviduje ekonomické hodnoty Lidé sice zaplní v prosinci nákupní centra a zvyšují maloobchodníkům tržby o desítky procent, zároveň je ale Ježíšek zodpovědný za likvidaci ekonomických hodnot ve výši miliard dolarů.

Ekonom Joel Waldfogel své výzkumy dále rozšířil na další země OECD a zjistil, že Američanům ve vytváření takových „jalových ztrát“, vyplývajících z obdarovávání jejich blízkých, zdatně sekundují i ostatní země západního světa. Waldfogel své poznatky shrnul do knihy Vydřigrošonomika: Proč byste neměli kupovat žádné vánoční dary. Svá tvrzení zakládá na průzkumech, ve kterých se dotazoval lidí na to, jak hodnotné jsou pro ně vánoční dárky.

„Obdarovávající, kteří nejsou tak často v kontaktu s příjemci, dávají horší dary, než ti, kteří jsou s obdarovanými častěji,“ uvádí Waldfogel. „Ne že by to prarodičům, strýcům a tetičkám tolik nešlo. Jen vidí obdarovaného méně často. Čí je to většinou chyba?“ ptá se Waldfogel.

Jedním z dobrých způsobů, jak zabránit plýtvání při darování, je darovat peníze - pak by si příjemce mohl samozřejmě koupit to, co skutečně potřebuje a chce. To ale podle Waldfogela není vždy možné, protože společenské normy obvykle nepřipouštějí, aby se obdarovávalo penězi. Lidé také nemohou zcela svátky ignorovat, protože dávání dárků je už zavedená společenská praxe.

Navíc mají obvykle z dávání darů radost - i když ne vždy dávají přesně to, co obdarovávaný chce. „Jsou případy, kdy nechcete, aby příjemce měl stejnou radost z dárku jako vy. Drogově závislému člověku například nedáte peníze. Spíš mu dáte polévku,“ řekl Waldfogel. Ideální je podle něj zamyslet se nad tím, co dát blízkým osobám, a těm, které tak dobře neznáme, dát spíše dárkové poukazy, které nejsou vnímané tak špatně jako peníze.

Žádné dárky už nedostávám „Není nemožné dát vynikající dárek, je to jen velmi těžké,“ řekl Waldfogel. „Měli bychom pokračovat v obdarovávání těch, které známe dobře a u kterých se můžeme důvodně domnívat, že dárky dobře přijmou. Tak obdarovávejte dále, hlavně děti. Nechci vidět plačící děti,“ řekl Waldfogel minulý týden v Londýně posluchačům.

Dodal, že zvýšil kvalitu darů, kterými obdarovává své nejbližší, ačkoli kvůli svým názorům je často tím, který nedostane nic.

„Hodně lidí má dojem, že dárky dávat umí, přitom se ale dost přeceňují. I tak si osobně myslím, že jsem v tom dobrý,“ řekl Waldfogel. „Už bohužel ale žádné dárky nedostávám,“ dodal smutně. Jeho kniha se nicméně dá právě objednat - vyšla totiž vhodně přesně před Vánoci...