Vary Bathory

Ukázalo se, že „napadení“ je mediální zkratka. Věta „musím poděkovat také státnímu fondu kinematografie, i když ho vzhledem k okolnostem, které příspěvek doprovázely, zmiňuji nerada“, napadením není, spíš je to povzdech z jedné strany barikády, od člověka, který potřeboval sehnat 300 milionů na film a dostal od domácí filmové instituce deset milionů korun, tedy třicetinu rozpočtu, a to ještě na pokračování.

Pro ni byla tato částka asi směšně malá, pro členy Rady fondu opravdu až znervózňujícím způsobem vysoká. V evropských zemích se sice za rozpočet Bathory natočí tak nanejvýš mírně nadstandardní film ze současnosti, americké poměry není třeba zmiňovat (jedna hollywoodská agentka označila Bathory za „překvapivě dobře vyhlížející nízkonákladovou produkci“), ale přece jen za deset milionů korun se dá natočit pět celovečerních dokumentů a nebo čtvrtka Tajností a český film má vedle příběhů o maďarských hraběnkách i další témata, která je důležité zpracovat.

Ale „okolnosti, které příspěvek doprovázely“, si vyžadují komentář, který coby expředseda rady fondu kinematografie rád poskytnu, protože příběh Bathory a fondu byl podobně „zdivočele rozkošatělý“, jak se dnes v novinách charakterizuje děj samotného filmu, setkání s producentkou či jejími zástupci dokázala být dramatická, zvlášť v době, kdy se noviny hemžily zprávami o podávání žalob, exekuci a v kuloárech se vedly debaty o tom, zda bude Bathory vůbec dokončena.

Trailer k filmu Bathory


I poté, co rada naznačila producentům, že poslední navýšení bylo poslední, přicházely další urputné žádosti o příspěvek na výrobu. „Okolností“, kterou přetekl pohár trpělivosti Deány Horváthové, bylo vyřízení žádosti tentokrát o podporu distribuce filmu, což je možnost v zákoně o fondu v paragrafu 9, odstavci 1, písmenu c) popsaná jako „distribuce hodnotného kinematografického díla“.

K tomu je ale potřeba dotčený film promítnout, což paní Horváthová odmítla s tím, že nechce, aby několik měsíců před premiérou členové Rady její film po zhlédnutí pomlouvali, a nabídla, že film promítne jen mně a já pak radě budu film vyprávět.

Odmítl jsem (samozřejmě mě lákalo vyzkoušet si roli excentrického milionáře, nechat si film promítnout, poplácat Juraje Jakubiska po zádech a pak vytáhnout z kešeně milionek) a naposled se pokusil vysvětlit, že když má fond podporovat šíření hodnotných filmů, musí je vidět a čestné slovo producenta ani jméno režiséra nestačí, načež producentka odplula s tím, že se chováme jako za totality, že nás nepozve na premiéru a již nikdy více nepožádá fond ani o slanou vodu, slovo zatím plní, pozvánku na premiéru ve Varech jsem nedostal, ale cítil jsem se mnohem líp, než kdybych si někde v první řadě kousal nehty, jestli se naslepo podpořená hodnota opravdu dostaví.

Místo toho jsem promítal nákupčím ze všech koutů světa ukázky z nových polských, estonských i chorvatských filmů a sledoval je, jak si objednávají projekce toho, co jim připadalo zajímavé, aby mohli posoudit hodnotu, za kterou utratí prachy firem, pro které pracují.

Film o filmu Bathory