Islám totiž zcela na rovinu hovoří o tom, že i tyto děti se ocitnou v ráji. Odtud pochází obava, že by rodiče především ve třetím světě, kde je vysoká úmrtnost novorozenců, přešli na islám, aby svým potomkům „pojistili“ cestu do ráje. Katolická církev by tedy mohla ztrácet své věřící, a tím pádem by slábl její vliv. Teorii nyní zřejmě i z tohoto důvodu odborně řeší členové Mezinárodní teologické komise, která v těchto dnech (jako každý rok) debatuje ve Vatikánu.
Čas na hřích
Očekává se přitom, že ve svém výsledku jasně prohlásí, že nárok na spásu mají i děti, které zemřou ještě před svým pokřtěním. Sám papež Benedikt VXI. má s tímto závěrem vyjádřit formální souhlas. Svatý otec totiž stav limbu považuje jen za „hypotézu“. (Faktem je, že tento koncept není součástí písma.) S naukou o stavu limbu přišli starověcí teologové, kteří se chtěli takříkajíc vypořádat s otázkou, co se děje s dětmi, které zemřou ještě před svým pokřtěním. Jako nepokřtěné podle nich neměly nárok na nebe, ale do pekla být poslány nemohly, protože neměly čas spáchat jakýkoli hřích.
„Teorie o stavu limbu je mrtvá. Neznám snad jediného katolického teologa, který by tuto teorii dnes zastával. Snad jen nějaký ultratradicionalista,“ řekl včera LN profesor Ctirad Pospíšil z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj je nynější vzrušená debata o „vylepšení“ teorie jen bouří ve sklenici vody. Upozorňuje přitom na to, že spása je záležitostí Boha a svobodné vůle každého člověka.
„My ani o těch dětech, co zemřou a byly pokřtěny, nevíme, jestli byly spasené. Můžeme pro ně jen udělat vše možné, aby mohly ke spáse dojít. Každopádně jak to v okamžiku smrti je, vám popsat nemohu, protože jsem to neprožil,“ dodal profesor Pospíšil. Odmítl přitom možný motiv, že by se katolická církev snažila „bojovat“ o duše věřících s muslimy. „Stačí si přečíst například šestou kapitolu Janova evangelia, kde o žádném podbízení není řeč. Nám nejde o to, abychom lapali lidi, každý je přeci svobodný,“ tvrdí profesor Pospíšil.
Věčná radost
Při pohledu do minulosti se naukou o stavu limbu zabývala řada teologů a učenců. Například známý scholastický filozof a teolog Tomáš Akvinský k této teorii poznamenal, že zemřelé děti bez křtu „zažívají věčný stav přirozené radosti, ale nejsou si vědomy větší potěchy nebes“. K teorii limbu se rovněž vyjádřil i papež Pius X (1903 - 1914). Ten řekl, že děti, které zemřely ještě před svým křtem, „si nezaslouží blaženost nebeského ráje, ale rovněž si nezaslouží peklo očistce“.
Papež Jan Pavel II., předchůdce Benedikta XVI., v jedné ze svých encyklik ale již prohlásil, že církev nezná osud těchto dětí. „Můžeme jen věřit v boží milost a lásku,“ napsal.
