Oznámil to mluvčí opery Juraj Gerbery. Antonín Švorc působil na jevišti české první scény plných padesát let. Za tu dobu tu ztvárnil patetické hrdiny, prohnané zloduchy, ale i laskavé a moudré muže.
Když před sedmi lety přebíral za celoživotní mistrovství prestižní cenu Thálie, označil toto ocenění za roztomilou lichotku. "Protože celý život jsem pochopitelně nemohl být mistrem. Hlavně jsem se jím nikdy necítil," řekl tehdy Švorc.
Antonín ŠvorcAntonín Švorc se narodil 12. února 1934 v Jaroměři, Pražskou konzervatoř absolvoval u profesorů Jana Berlíka (zpěv) a Hanuše Theina (herectví) a již v posledním roce studia byl angažován jako sólista operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Brzy na sebe upozornil úspěšnou účastí ve významných mezinárodních pěveckých soutěžích (Varšava, Ženeva, Toulouse). V sezoně 1955-1956 hostoval v Národním divadle v úlohách Escamillia (Carmen) a Budivoje (Dalibor), o rok později se stal řádným členem operního souboru. |
Jeho mohutný, průrazný, kovově lesklý hlasový fond velkého rozsahu jej předurčoval pro závažné dramatické postavy.
K mimořádnému uměleckému růstu Antonína Švorce přispěla i jeho spolupráce s proslulými dirigenty a režiséry. Spolupracoval s rozhlasem (nahrávky Beethovenova Fidelia, Smetanova Dalibora, Bizetovy Carmen, Hurníkovy Dámy a lupičů, Cikkerova Coriolana), televizí a řadou gramofonových firem. Panton vydal jeho gramofonový portrét se slavnými áriemi z Wagnerových oper, nazpívaný v německém originále. Působil také jako pedagog na Pražské konzervatoři.