U Městského ani Vrchního soudu v Praze neuspěl, proto podal ústavní stížnost, informoval generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek.
Žirovnický si odpykává šestnáctiletý trest za vraždu. Porušení práva na zdraví spatřoval v tom, že byl dlouhodobě vystaven účinkům pasivního kouření a musel vdechovat rakovinotvorné zplodiny. Kromě odškodného žádal také omluvu.
Podle mluvčího Vězeňské služby ČR Roberta Káčera je však nepravděpodobné, že by Žirovnický skutečně musel dlouhodobě čichat kouř z cigaret spoluvězňů. "Na ložnicích je kouření zakázáno," řekl Káčer. Každá věznice má podle Káčera pro kuřáky určené místo.
Zákon se nevztahuje na věznice
Městský soud v Praze žalobu zamítl s vysvětlením, že zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami z roku 2005 se nevztahuje na věznice. Oporu pro odškodné nenašel soud ani v občanském zákoníku. Jeho stanovisko pak potvrdil Vrchní soud v Praze.
"Obsahem ústavní stížnost je návrh na zrušení rozhodnutí (Městského a Vrchního soudu v Praze), a to pro porušení práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud stojí před otázkou, zda postupem soudů mohlo být toto právo porušeno a zda případně nebylo zasaženo i do základního práva na nedotknutelnost osoby," uvedl Langášek.
Žirovnický už podal mnoho žalob a stížností
Žirovnický je bývalý ředitel pražského Discolandu Sylvie. Podle obžaloby v roce 2000 uspal a prádelní šňůrou uškrtil svého kamaráda, prodavače fotoaparátů. Z prodejny pak ukradl věci za více než 200 tisíc korun. K činu se nikdy nepřiznal. Obžalobě z vraždy předtím již jednou čelil. Podíl na smrti jeho babičky se mu však nepodařilo prokázat. Právě obchodník s fotoaparáty tehdy svědčil proti Žirovnickému. Podle jedné z vyšetřovacích verzí byla jeho vražda aktem pomsty.
V české justici je Žirovnický znám tím, že využívá všech běžných i mimořádných opravných prostředků, které má k dispozici. Podává mnoho různých žalob a stížností. Mnohokrát se obrátil také k Ústavnímu soudu, například ve snaze o obnovu řízení. Od ministerstva vnitra neúspěšně požadoval odškodné 50 milionů korun za údajně nezákonný postup policie při zadržení a domovní prohlídce. Od ministerstva spravedlnosti chtěl peníze za odposlechy, které byly podle něj nezákonné.
