Steven Soderbergh má ve svých padesáti letech pověst jednoho z nejzajímavějších amerických filmařů. Oprávněnost takové chvály vynikne i v případě nejnovějšího režisérova filmu–milostného dramatu Liberace!, pojatého jako životopisný příběh inspirovaný skutečnými událostmi.
Jméno titulního protagonisty, fenomenálního baviče a klavíristy, ovšem českému divákovi patrně mnoho neřekne. Liberace (1919–1987) víc než třicet let oslňoval Ameriku v době, kdy u nás panovala komunistická cenzura. A pro tu byl naprosto nepřijatelný. Ve světě za železnou oponou navíc jeho líbivý, konvenční repertoár nemohl oslovit ani žádného slušného hudebního kritika. Adnes je Liberace dokonale mimo – nebo není?
Tvůrci filmu, který vznikl pro televizní společnost HBO, každopádně Liberaceho profesionální existenci vnímají jen jako základ pro příběh o ztracené identitě. Důležitější než Liberaceho famózní klavírní produkce je pro ně napětí mezi opulentním veřejným obrazem a přísně tajeným soukromím ješitného, stárnoucího homosexuála, který se neobejde bez plastických operací a mladičkých milenců. To, co je dnes samozřejmou součástí života některých celebrit, muselo zůstat v konzervativní Americe 60. a 70. let před veřejností skryto: věčně mladý Liberace musel pro miliony fanynek ztělesňovat nezpochybnitelný, mužně romantický ideál.
V roce 1977, kdy Soderberghův příběh začíná, přitom Liberace se svými masivními šperky, bizarními klavíry, nákladnými kostýmy plnými flitrů a okázalým jevištním projevem představoval jakousi blouznivou vizi sladkého života. A právě ta okouzlila šestnáctiletého Scotta Thorstona, který se oficiálně stal zaměstnancem etablované hvězdy, neoficiálně však několik let fungoval jako její vydržovaný milenec. Navzdory čtyřicetiletému věkovému rozdílu spolu Scott a Liberace prožili několik šťastných let – a pro oba šlo patrně o životní lásku.
Po roztržce a bouřlivém rozchodu Scott napsal spolu s novinářem Alexem Thorleifsonem vzpomínkovou knihu. Aprávě ta se stala základem filmu Liberace!, který zprvu vyhlíží jako nezúčastněný popis vzniku a krachu jednoho vztahu. Postupně však diváka zatahuje do světa plného mámivých odlesků a pokřivených zrcadlových obrazů – světa, ve kterém i milostný cit vyhlíží jako umně interpretovaná klavírní skladba.
Smutný konec Frankensteinova monstra
Liberace! je dalším ze Soderberghových filmů, které si v rámci žánrového vyprávění pohrávají s naším vnímáním sexuálních rolí, zakonzervovaných oficiálním Hollywoodem. Od utahané ženy v domácnosti Erin Brockovich (2000), která nakonec dokáže víc než hromada protřelých právníků, vedla cesta k přímočaré akční hrdince thrilleru Zkrat (2011), která se musí na své cestě za pomstou obejít bez mužů. Okázale heterosexuální romantická komedie Bez kalhot (2012) pak „zneužila“ atraktivitu pánské striptýzové show k lehce podvratné úvaze o smyslu amerického snu.
Liberace! / Behind the CandelabraUSA 2013 |
Liberace!, na němž se Steven Spoderbergh podílel také jako kameraman, je okouzlující, fantastickou výpravou do světa milostného kýče přeneseného do gay reálií. Jde přitom o klání protagonistů, kteří zapadli do Liberaceho světa tak hluboko, že už se nepodobají sami sobě.
Přirozený, naivní mazlík Scott se totiž pod vlivem zkušeného a pragmatického milencemění v paskřivý otisk uctívané celebrity: díky plastické operaci dokonce začne Liberaceho fyzicky připomínat. Brilantní stylista Soderbergh, který si pohrává s dobovými filmařskými standardy i přesnými replikami osobních předmětů uctívané celebrity, se přitom nespoléhá jen na (perfektní) maskérské efekty. Opírá se – jako už mnohokrát předtím – o herce.
Douglasův nejlepší výkon kariéry
Film bezpečně ovládá osmašedesátiletý Michael Douglas, který v titulní roli podává patrně nejlepší herecký výkon své kariéry (a vyrovnává se přesvědčivě i s Liberaceho hudebními čísly). V 80. a 90. letech přitom Douglas ztělesňoval sofistikovanou mužnost, i když nikdy neinklinoval k vysloveně akčním rolím– na rozdíl od svého brilantního sparing partnera Matta Damona, který v roli Scotta Thorstona vytváří rozkošnou antitezi ke svým chlapáckým postavám. Zatímco Douglas se Soderberghem spolupracoval jen dvakrát (na drogovém dramatu Traffic – nadvláda gangů a na Zkratu), Damon patří dlouhodobě k režisérovým oblíbencům. Přestože spolupracují už pošesté, daří se režisérovi i tentokrát ukázat Damona znovu a jinak.
Scott se v rámci oblíbené soderberghovské změny perspektivy v průběhu vyprávění vyprofiluje jako postava komická i zoufalá. Jako diváci jsme nuceni přijmout úhel pohledu zhrzeného milence, vyloučeného ze světa lásky, péče a blahobytu do ubohé reality jako ošklivé Frankensteinovo monstrum. Otázka „spravedlivého“ trestu za mladickou pošetilost a poživačnost ovšem nemá místo ve vyprávění, jehož autor odmítá roli moralizujícího soudce.
Liberace! zůstává sofistikovaným, vtipným a „hezkým“ filmem, divák se však jen stěží vyváže ze zodpovědnosti udělat si na hrdiny vlastní názor. Což je závazek, který můžete přijmout s chutí.