Nicméně oba musí naslouchat hlasu lidu, potažmo volitelů. Oba by si to zároveň neradi moc rozházeli s USA (Klaus s tím má ty nejhorší zkušenosti). A zároveň oba potřebují komunisty: Klaus k jistotě zvolení, Paroubek k manévrování. Zapeklitá situace!
Klaus ve svém rozhovoru pro BBC na první pohled přitvrdil. Radar určitě bude. Nejde o to, kdy bude mít Írán balistické rakety. Jde o „formu vyjádření transatlantické spolupráce“. Obavy svého přítele Putina „vnímá“, ale rozhodneme se suverénně. Velmi hezké!
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Následuje nenápadné, leč mohutné „ale“. Radar bude, ale nebude zítra, je tu spousta otevřených technických a legislativních otázek, a časová prodleva může být dobrá k tomu, aby se stihlo zaangažovat i NATO, což by schvalovací proces v ČR podstatně zjednodušilo.
Jiří Paroubek přicestoval z USA obtížen poznáním: „Pochopil jsem, že obě velké strany, republikáni i většina demokratů, mají shodný názor na raketový systém“. Konečně! Kvůli tomu pochopení nemusel jezdit do USA, stačilo v posledním půl roce číst pořádně noviny. ČSSD i nadále trvá na tom, aby se íránské rakety a nebezpečí, které nesou, dostatečně zhmotnily: Vzhledem k právě předvedené nedůvěřivosti pana předsedy je otázka, jak bude muset takové zhmotnění vypadat.
Zdá se, že by se pan prezident a opoziční lídr mohli shodnout na jednom, totiž na časovém horizontu. Nebude to tak hned. Dejme tomu za sedm – deset let. Tak si Klaus zajistí znovuzvolení (komunistům to bude vyhovovat) a my všichni ve výhledu hromadnou a bezplatnou kremaci, až íránská raketa, vypálená na Londýn, omylem zasáhne Prahu.
A v tu chvíli bude mít pan Paroubek konečně v ruce hmatatelný důkaz. Výstavba radaru může začít!
