Jejich hlavní práce, často světového významu, ovšem najdeme zejména ve Vídni. Jejich rodným jazykem totiž nebyla čeština, nýbrž němčina. To byl důvod, proč byli za totalitního režimu ignorováni či prakticky zapomenuti a nepomohl ani fakt, že byli přáteli a spolužáky zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry. Jejich práce byly buď úplně zničeny, nebo o ně nebylo náležitě pečováno.
Leopold Bauer: Avie v kostelních vratech
Nejvíce staveb má na našem území krnovský rodák, architekt Leopold Bauer (1872-1938). V rodném městě má docela pěkný nový pomník, který tvoří betonový rám a bronzová busta, dílo Čechokanaďana Pavla Charouska. Bauer v Krnově přestavěl hotel a několik vil a navrhl Střelecký dům a tělocvičnu. Střelecký dům má hezky opravenou fasádu se zajímavou sochařskou výzdobou, původní interiéry se bohužel dochovaly jen zčásti. Dnes je v něm Dům dětí a mládeže. Tělocvična je omšelá, ale prakticky intaktní. Je to pozdní Bauerovo dílo, architektonicky zajímavé, protože propojuje art déco a konstruktivismus, takže doufejme, že brzy dojde k jeho opravě.
Další Bauerovy stavby jsme navštívili v Opavě. Ta nejstarší, bývalá Obchodní a živnostenská komora z roku 1908, slouží jako knihovna Slezské univerzity a je stále ve velmi dobrém stavu. Kvalitně opraven je i železobetonový kostel sv. Hedviky -jeho poslední dílo. Chrámová loď sloužila za totalitní éry jako skladiště podniku Řempo (někde mám ještě fotografii, na níž jsem zachytil, jak z kostelních vrat vyjíždí avie). Kostel byl v 90. letech citlivě rekonstruován architektem Tomášem Černouškem a na vrchol věže se vrátil několikametrový kříž.
Problém je s asi nejvýznamnější Bauerovou stavbou - obchodním domem Breda & Weinstein (1929; viz Orientace 4. 9. 2010). Fasáda je celkem v pořádku, dům má i původní okna, ale interiér je po požáru v zuboženém stavu. Snad se již konečně blíží termín rekonstrukce... Navštívili jsme i známé Priessnitzovo sanatorium v Jeseníku - monumentální dílo s nádherným výhledem do krajiny bylo postaveno ve dvou etapách. Starší modernistická část i dostavba z 20. let je kvalitně opravena, zachoval se i interiér vstupní haly s impozantním spirálním schodištěm.
Pozapomenutý Opavan Olbrich
Dalším slavným architektem narozeným ve Slezsku je jeden ze zakladatelů vídeňské secese a tvůrce známého pavilonu na vídeňském Karlově náměstí Josef Maria Olbrich (1867-1908). Pro rodnou Opavu navrhl krásný secesní dům pro bratra Edmunda, ten byl však zbořen v totalitní éře.
Opavští si na svého pravděpodobně ve světě nejznámějšího rodáka nakonec vzpomněli. Zřídili malý park, kam umístili nepříliš povedenou repliku Olbrichovy kašny z umělecké kolonie v hesenském Darmstadtu a také ne moc zdařilou bustu architekta. Není to mnoho, ale alespoň něco...
O Hoffmanna se Brtnice postarala
To lépe je na tom dnes další u nás dříve zapomenutý velikán Josef Hoffmann (1870-1956; viz též Orientace 11. 12. 2010). I on patřil k čelným představitelům vídeňské secese, navíc založil slavné umělecké dílny Wiener Werkstätte.
Pohled na chátrající Grohmannův dům ve Vrbně pod Pradědem byl sice dost skličující, ale náladu nám zlepšil vzorně opravený rodný Hoffmannův statek v moravské Brtnici (autory rekonstrukce byli Petr Hrůša a Petr Pelčák z Brna). Tady byl zřízen důstojný památník, kde můžete navštívit místnosti, jimž byl vrácen původní Hoffmannův geometrický dekor na stěnách - tam je dnes expozice věnovaná slavnému rodákovi. V areálu je také knihovna a výstavní sály (nyní hostí expozici známého rakouského sochaře Oswalda Oberhubera, jenž se Hoffmannovým dílem inspiruje). Podívat se můžete i na opravené hroby rodičů, které architekt navrhl na místním hřbitově.
Dalším významným wagneriánem byl Hubert Gessner (1871-1943), rodák z Valašských Klobouk (18; viz též Orientace 25. 9. 2010). Projektoval například secesní Skassikův dům v Opavě, po válce necitlivě přestavěný. Smutný pohled byl i na rodinnou hrobku Skassiků na opavském hřbitově, z níž někdo nedávno ukradl kvalitní bronzovou dekoraci. Radost nám zato udělal areál psychiatrické léčebny v Kroměříži, který je krásně opraven, a my měli možnost si prohlédnout i interiér kostela a další prostory - této návštěvě věnuji některý z příštích dílů.
Slovinec Castellitz a Velké Losiny
Na závěr jsem si nechal jednu stavbu, kterou sice vytvořil žák Otty Wagnera, ale tentokrát nikoli moravský nebo slezský rodák, neboť pochází ze slovinského města Celje. Na Moravě nicméně zanechal významné dílo - pavilon Chaloupka v lázních Velké Losiny.
Alfred Castellitz (1870-1940) totiž navrhl v letech 1931-1932 dřevěnou stavbu na segmentovém půdoryse a vznikla tak budova, která nese u nás nezvyklé rysy organické architektury. Zajímavá je i výzdoba. Původní interiér dnešní dětské léčebny se nezachoval a dvě další Castellitzovy stavby byly necitlivě upravovány (jednou z nich je i dnešní pavilon Šárka, v němž za války probíhal nechvalně známý nacistický program Lebensborn), ale krásný zámecký park s Chaloupkou stojí za návštěvu.
