I kdyby totiž dva nové jaderné bloky v Temelíně vyhověly všem požadavkům obyvatel a ekologů, ještě to podle odborníků zdaleka neznamená konečné vítězství zastánců jejich dostavby. Druhým – stejně palčivým – problémem totiž zůstává způsob, jakým bude možné vyrobenou elektřinu odvést z Temelína k zákazníkům. V případě dokončení nových bloků by stát totiž musel postavit několik zcela nových vedení velmi vysokého napětí, dlouhých až 130 kilometrů a procházejících po pozemcích patřících tisícům majitelů.
„To opravdu může být velký problém, protože s budováním nových elektrických vedení mají dnes velké potíže prakticky všechny evropské státy,“ říká generální ředitel České energetické a přenosové soustavy (ČEPS) Vladimír Tošovský.
|
To opravdu může být velký problém, protože s budováním nových elektrických vedení mají dnes velké potíže prakticky všechny evropské státy.
Stavba stožárů s vedením velmi vysokého napětí prakticky vždy a všude vyvolává nesouhlas obyvatel dotčených oblastí. Příkladem může být silný odpor, který vzbudil mezi obyvateli jižní Moravy plán společnosti E.on na výstavbu nového elektrického vedení přes Bílé Karpaty.
Petici proti této výstavbě už podepsalo přes 3000 lidí. Podobné potíže se stavbou nových stožárů mají energetici i v sousedním Rakousku a Německu. „Já netvrdím, že nebude možné postavit další vedení z Temelína. Pokud ale některá vláda v budoucnu rozhodne o dostavbě elektrárny, musím mít zároveň jistotu, že bude elektřinu v elektrárně možné nejen vyrobit, ale také vyvést ven,“ říká Tošovský.
Způsob a délka vedení závisí podle něj na tom, pro jaký druh a výkon výrobního bloku na Temelíně by se společnost ČEZ nakonec rozhodla. Stožáry s dráty vysokého napětí by ale zřejmě musely nově vést od Temelína až k Havlíčkovu Brodu. To znamená výstavbu několika zcela nových „elektrických dálnic“ přes polovinu republiky. Se stejnými potížemi s výkupem či pronájmem pozemků, jaké dnes přináší stavby dálnic.
Navíc tu ještě existuje hrozba záporného hodnocení stavby na životní prostředí, takzvané EIA. „Například na elektrárně v Ledvicích se stalo, že samotná elektrárna dostala kladnou EIA, s tím spojené posílení energetické soustavy ale hodnocením neprošlo.
A musela se složitě hledat jiná varianta,“ tvrdí Tošovský. Podobný problém podle něj hrozí teoreticky i v Temelíně.
„I pokud by všechno šlo jako na drátkách a vedení by nevzbuzovalo vůbec žádný odpor, trvala by příprava stavby minimálně deset let,“ říká Tošovský.
Problém si uvědomuje i vedení jaderné elektrárny. Zástupce ředitele elektrárny Antonín Ješátko nepřímo naznačuje, že pokud v Česku nakonec dojde k politickému rozhodnutí o dostavbě dalších temelínských bloků, mělo by možná speciálně kvůli novému elektrickému vedení dojít k takovým změnám zákonů, které by s jistotou zaručily, že elektřinu bude možné vyvést k zákazníkům. „Nikdo nechce vyvlastňovat. Jedná se ale třeba o možné zjednodušení legislativy umožňující při investicích spojených se strategickými zájmy státu rychlejší výkup či pronájem pozemků,“ říká Ješátko.
„My zatím žádnou změnu zákonů kvůli případnému vyvedení elektřiny z nových bloků nepřipravujeme, to je otázka pro budoucí vlády,“ tvrdí mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Tomáš Bartovský.
Stavba nových reaktorů v Temelíně, na niž už ČEZ požádal o hodnocení vlivu na životní prostředí, by mohla při splnění všech legislativních podmínek začít v ideálním případě kolem roku 2014. Elektřinu by nové reaktory mohly dodávat po roce 2020.
