LN Jak jste na tom s češtinou? Traduje se, že vaše vůbec první slova byla v češtině či slovenštině... Jak to bylo doopravdy?
Mám to od velmi spolehlivého zdroje – od maminky (slovo "maminka" pronesl s úsměvem na tváři v češtině, pozn. LN). Zpívala mi a já ji překvapil, když jsem tu písničku opakoval. Musím se jí ale zeptat, co to bylo za písničku.
LN Takže takhle to bylo...
Mám rád hudba (opět v češtině, pozn. LN).
LN Česky jste už něco uměl dříve, nebo jste se to naučil až kvůli vašemu vyslání do Prahy?
Uměl jsem jen lámaně kusy slov. Moje učitelka češtiny na ministerstvu zahraničí byla ale překvapená, když jsem už během první lekce dokázal číst a vyslovovat slova. Tvrdila, že vnímám melodii této řeči. A to je pravda. Protože když ji kolem sebe slyšíte už v raném věku – samozřejmě, moje matka mluvila se svými přáteli jak česky, tak slovensky i dalšími jazyky. Takže jsem měl ten jazyk kolem sebe, což mi usnadnilo jeho učení. Kéž bych mohl jednou tvrdit, že mám bohatou slovní zásobu. Pracuju ale na tom a těším se, jak si ho procvičím...
LN Byl československý původ vaší matky tím hlavním důvodem, proč jste si vybral právě Prahu?
No, vlastně to byl důvod, proč mi Prahu vybral prezident. Já jsem vždycky měl v úmyslu vstoupit do administrativy, působit v ní během počátečního období a potom se vrátit ke svému soukromému životu. Jak asi víte, bylo to poprvé, co jsem pracoval pro vládu – a to v nějakých skoro padesáti letech.
Byla to vlastně shoda okolností. Jednak znám prezidenta už řadu let a navíc jsem získal důvěru v naději a změnu, které chtěl přinést do vlády. Takže prezident přišel s nápadem, že se místo návratu do své advokátní kanceláře – protože věděl o pojítku mé matky s tímto regionem – vydám sem. A bylo mi ctí říct ano. Řekl jsem mu: "Ano, pane prezidente. Ano!" (opět v češtině, pozn. LN)
Celý rozhovor s americkým velvylslancem si přečtěte v sobotním vydání Lidových novin
