Žádost o milost pro Ludmilu Brožovou-Polednovou velmi pravděpodobně nepřispěje k tomu, abychom vnímali právo jako cosi přehledného a pochopitelného. Někdejší dělnická prokurátorka z procesu s Miladou Horákovou dostala u odvolacího soudu šest let vězení za spoluúčast na justiční vraždě, a to ještě musel být aplikován prastarý říšský zákon z roku 1852, jinak by trest musel být mnohem vyšší. A teď přichází nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká a žádá prezidenta o milost. Nejsme jako oni, to je jádro jejího argumentu.
Krok je to přinejmenším překvapivý. Racionální jádro ovšem má. Když byla Brožová-Polednová odsouzena, sotva kdo čekal, že se stará paní odebere do kriminálu, aby tam strávila poslední léta života. Rozsudek byl obecně vítán a vnímán jako rozsudek nad zločinným principem třídního soudnictví. Jako nepřijatelná byla odmítnuta teze o promlčení justiční vraždy, a bylo tedy jasně řečeno, že na zločiny tohoto druhu nelze zapomenout, nelze je odložit ad acta a nelze je prominout.
Trest netrest
V tomto řešení je ale přece jen cosi skřípavého a nečistého. Odsoudili jsme, ale nepotrestáme. Pošleme do vězení, ale celu nepřipravujeme. Je to takový trest netrest ve stylu nažraného vlka a celé kozy. Zřejmě toto nejvíce vadilo Renatě Vesecké a vedlo ji to k žádosti o milost. Prezident má právo udělit milost komukoli. Jakmile milost udělí, není tím řečeno, že čin nebyl spáchán a že soud nesprávně rozhodl o trestu.
Prezident využívá pravomoci hlavy státu a jako představitel státu pachatele omilostní, tedy zbaví ho povinnosti trestu. Je to právně čisté, není v tom ani za mák oné chalupnické metody „malá domů“.
Bylo by to krásné, kdybychom všichni byli schopni krok Renaty Vesecké takto chápat, a bylo by ještě krásnější, kdyby prezident žádosti vyhověl a my všichni prožívali katarzi z dalšího důkazu, že „nejsme jako oni“ a stařeny neposíláme za mříže, ať spáchaly cokoli. Bohužel, dá se čekat, že takto smýšlející lidé budou v menšině.
Soud s Brožovou-Polednovou se klopýtavě vlekl. Pokus o zametení případu pod koberec pod záminkou „promlčení“ vyvolal oprávněný hněv. Kára spravedlnosti byla tlačena k vrcholu s úsilím Sisyfa, a když byla dotlačena, hle, zde stojí nejvyšší státní zástupkyně a zase ji postrčí z kopce dolů. To, co by mělo být chápáno jako velkorysost a projev síly, bude vnímáno jako obmyslný pokus zbavit spolupachatele totalitních zločinů odpovědnosti. Žijí mezi námi tisíce někdejších muklů z komunistických koncentráků. Jsou také staří a mnohdy i nemocní. Satisfakci nedostali, mnohdy ani náznak odškodnění. Na mysli mi tane případ mého známého ze sousedství, také osmdesátníka jako BrožováPolednová, který strávil šest let na uranu, a když požádal o finanční pomoc, úředníci mu řekli, že si musí přinést potvrzení, že byl ve styku s rudou. Jemu nepomůže žádná Renata Vesecká. Nikdo mu nepomůže, protože je osamělý, anonymní, bezvýznamný, bez – jak by se dnes řeklo – politického potenciálu. Jakpak asi bude vnímat právní tanec kolem někdejší dělnické prokurátorky? Bude schopen rozeznat jemné rozdíly mezi milostí a zbavením viny? Bude schopen rozeznat milost a zbavení viny, on, který rubal uran bezdůvodně?
Falešný příměr
V jednom bodě ale nelze s Renatou Veseckou souhlasit, ať její rozhodnutí chápeme jakkoli. Ona říká, že nechce, „aby se současná justice chovala podobně jako ta v padesátých letech a posílala staré lidi do vězení“. To je absolutně chybná formulace. Zločinnost justice padesátých let nespočívala ve faktu, že posílala staré lidi do vězení.
Známe mnohé případy, kdy byli velmi staří lidé posíláni do vězení, například zločinci nacistické éry. Princip byl jiný – komunistická justice posílala do vězení a na popraviště nevinné lidi. Když tedy Vesecká klade rovnítko mezi metodami komunistické justice a „starým člověkem ve vězení“, srovnává nesrovnatelné. A nejen to. Nepřímo obviňuje současný soud, který Brožovou Polednovou odsoudil, že se chová stejně jako soud z Urválkovy éry.
Teď nezbývá než čekat, jak se k žádosti o milost postaví Václav Klaus. Sázkové kanceláře by mohly otevřít novou položku. Omilostní Klaus dělnickou prokurátorku z procesu Horákové? Možná si bude třeba nejprve počkat, kam se přikloní veřejné mínění.
