Představa dušené veverky nemusí být pokušením pro chuťové pohárky všech. Ale v době utahování opasků a finančních těžkostí představuje hojnost veverek důvod, proč někteří začínají uvažovat o jejich gastronomických hodnotách. Jedním z nich je americký lovec William Hovey Smith, který má rád pokrmy z dušených veverek, které si, pochopitelně, sám loví.
Veverka je prý velmi americké jídlo
"Je to nepochybně velmi americké jídlo. Jedli jsme to od koloniálních dob. Vlastně občas, během těžkých dob, lidé primárně přežívali na veverčím mase kvůli nedostatku něčeho lepšího," vysvětluje Smith.
Narodil se a vyrostl ve státě Georgia, kde žije na pozemku patřícím jeho rodině od 18. století. Dům byl původně na obyčejné bavlníkové plantáži, ale dnes je to rozlehlá plocha porostlá křovinami a borovicemi, což z ní činí ideální lovecké prostředí.
Zatímco veverky pobíhající po newyorském Central Parku se neostýchají přijít až na piknikovou deku a jíst z rukou turistů, divoké veverky jsou rychlé a těžko polapitelné. Nejlépe se loví postaru - s puškou a psem. To je také obvyklá volba Smithe, i když v minulosti prý vyzkoušel leccos včetně kuše. Zabití je otázkou mžiku. Zahlédne veverku, vystřelí a o několik vteřin později už mu ji jeho věrný pes nese.
Dušené veverky nejsou neobvyklé
"Tahle je pěkná, velká, s dlouhým ocasem. Váží asi tak kilo. To je na veverku dost," říká o veverce, kterou právě ulovil. Zatímco ji v kuchyni stahuje, vysvětluje, že jíst veverky je svým způsobem americká tradice.
Veverky byly, stejně jako vysoká zvěř, běžným úlovkem prvních osadníků, kteří klučili panenské lesy pro zemědělství v 18. století. Dodnes nejsou dušené veverky na americkém jihu nijak neobvyklé.
Jakkoli někteří lidé mohou zblednout při představě, že by jedli hlodavce, mnozí gurmáni je upozorňují, že jejich příbuzný - králík - už se všeobecně konzumuje. Také v Británii se šéfkuchaři nerozpakovali připravit chutné pokrmy z veverek včetně tradiční paštiky.
Veverčí mozečky chutnají po oříšcích
S rukavicemi na rukou Smith nejdříve uřízne veverce ocas i nožky a pak ji stáhne. Rukavice jsou důležité, chrání ho před "oškliváky", jak říká virovým nemocem přenášeným krví. "Nevařím veverčí hlavičky, i když moje matka je zbožňovala - tedy veverčí mozečky," dodává. "Chutnají po oříšcích." Veverku vaří, dokud se maso neodděluje od kostí, a pak ho podusí s nakládanou kukuřicí, cibulí, rajčaty, paprikami, solí a pepřem. Někdy z něj dělá masové kuličky. "Dušené veverky mají výrazně nasládlou chuť," říká a přirovnává je k dušenému vepřovému, které má také nasládlou chuť i bez přidání cukru. "Je to velmi chutné jídlo a já bych se nerozpakoval nabídnout ho i královně," dodává a pak si rýpne: "V Anglii už jim veverky skáčou po hlavě. Měli by nějaké z nich sníst!"
