Čtyřiatřicetiletý disident Chu Ťia pocítil nereálnost takových nadějí na vlastní kůži. Než byl v prosinci zatčen, strávil 200 dnů v domácím vězení.
Obžaloba u soudu citovala dva rozhovory, které Chu poskytl zahraničním médiím, a pět jeho článků uveřejněných na internetu. Chuovi nepomohli ani právníci, kteří obhajobu založili na právu na svobodu slova. „Zákon o rozvracení státu nestanovuje jasné hranice, ale ústava občanům zaručuje svobodu slova,“ říká Chuův obhájce Li Fang-pching.
Chu ale vyšetřovatelům řekl, že některé z jeho esejí a rozhovorů šířených po internetu mohly být přehnané. „Myslím, že nakonec připustil, že některé jeho postoje byly proti současným čínským zákonům. Tím do určité míry přijal obvinění obžaloby,“ říká Chuův druhý právník Li Ťin-sung. Díky částečnému doznání prý dostal mírnější trest.
„Chu šířil zákeřné pomluvy, urážky a pobuřování a rozvracel tak státní politický a socialistický systém,“ citovala státní agentura Nová Čína z rozsudku.
Dcera je nejmladším politickým vězněm
Podle Chuovy manželky Ceng Ťin-jen je rozsudek jen vyvrcholením čtyřletého nátlaku ze strany úřadů. „Byl neustále sledován, byl i unesen. Dostal domácí vězení a teď ho odsoudili na tři a půl roku. Je to iracionální a nefér,“ líčila novinářům plačící Ceng po odchodu ze soudní síně. Sama Ceng je také držena v domácím vězení v pekingském bytovém komplexu s názvem „Čtvrť svobody“ – spolu s nedávno narozenou dcerkou (aktivisté o dítěti mluví jako o nejmladším politickém vězni světa).
Britský deník The Guardian na svých internetových stránkách zveřejnil videodeníček, který Chu natáčel, když byl v domácím vězení. Zaznamenal, jak policie celé dny a noci sleduje jeho dům a pronásleduje jeho ženu na každém kroku. Z okna svého bytu natočil policisty v civilu, jak před domem piknikují, hrají karty či pospávají na rozkládacích židlích. Jakmile se Ceng vydala ven, bránili jí v chůzi nebo ji pěšky či autem sledovali.
Za rozvracení státu byl minulý měsíc odsouzen i další čínský disident Jang Čchun-lin. Podle organizace Amnesty International jsou tyto případy součástí „předolympijské likvidace“ oponentů režimu a mají odradit ostatní aktivisty.
„Je stále jasnější, že většina těchto represí se neobjevuje i navzdory konání olympiády, ale právě kvůli ní,“ píše se ve zprávě Amnesty International.
