Onoho osudného dne byl v autobusu s novináři. Modrou limuzínu s prezidentem měl na dohled. Když pak vůz odbočil z Houston Street na Elm Street, přišel šok. „Zaslechl jsem bum, bum, bum,“ vypráví Julian Read, někdejší tiskový tajemník texaského guvernéra Johna Connallyho.
Dnes šestaosmdesátiletý a stále vitální muž patří mezi přímé svědky atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho. Na vlastní oči tak viděl, jak vůz se zasaženým prezidentem po třech výstřelech, které vyšly z nedalekého skladu učebnic, zpomalil. Vypukl chaos.
Lee Harvey Oswald, jenž podle všeho na Kennedyho střílel, ho využil k útěku z místa. Nechal tam však italskou vojenskou pušku značky Carcano – na ní později vyšetřovatelé našli otisky jeho dlaně.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Pamatuji si vše velice živě. Nikdy na to nezapomenu,“ vzpomíná Read na atentát. Původně přitom v prezidentské koloně, která 22. listopadu 1963 projížděla Dallasem, být neměl. Nakonec ale své plány změnil a viděl tak to, jak byly ulice Dallasu obsypány lidmi, kteří chtěli spatřit nejen Kennedyho, ale i jeho vždy zářící manželku Jacqueline. Pár na návštěvu Texasu přijel, aby si konzervativně laděný stát získal. A liberálnímu Kennedymu se to alespoň podle přijetí, které se mu dostávalo v ulicích, dařilo.
Nešťastný pátek zprvu vypadal jako šťastný. Když Kennedy přistál v Dallasu, tak se již vyčasilo, a i proto tolik lidí za krásného slunečného dne zaplavilo dallaské ulice. Novináři z Washingtonu byli překvapení tím, jak vřele Dallas prezidenta vítal. Jak již bylo řečeno, vše se změnilo ve 12.30, kdy zazněly tři výstřely.
Read tehdy instinktivně začal plnit své povinnosti –- novináře odvezl do obchodního centra, kde měl Kennedy mluvit. Ti tak v době, kdy nebyly mobily, mohli začít dělat svou práci. Novinka o střelbě se Amerikou nešířila tak rychle jako v dnešní internetové době, stala se ale jednou z událostí, po nichž každý ví, co tehdy dělal.
Na smutek nebyl čas
Read na smutek v první chvíli neměl čas. Spěchal do nemocnice, kam JFK převezli. Na místě našel Jacqueline Kennedyovou a Nellie Connallyovou, jejíž manžel byl při atentátu zraněn. „Nikdo neřekl ani slovo,“ nezapomíná na ponurou atmosféru. Prezidentovu smrt oznámil tiskový tajemník Bílého domu Malcolm Kilduff, po jeho boku ale stál Julian Read. Muž, z jehož každého slova je i dnes poznat, jako moc je bystrý, pak z nemocnice poskytoval informace do celého světa. Read byl také jednou z prvních osob, které se dozvěděly o poslední slovech, které Kennedy v životě slyšel. „Pane prezidente, jistě nemůžete říct, že vás Dallas nemá rád,“ řekla prezidentovi Nellie Connallyová.
Od smrti Kennedyho nejen Amerika řeší různé konspirační teorie. Read na žádnou z nich nevěří. Podle něj jsou pravdivá slova Connallyho (ze zranění se úspěšně zotavil), že pokud by atentát spáchal někdo jiný než Oswald, tak by se to dávno provalilo. „Takové tajemství je těžké udržet,“ souhlasí Read. Přímo v nemocnici také zažil, když sem přivezli Oswalda.
Ten byl zatčený krátce po atentátu, Kennedyho však přežil jen o dva dny. Ve chvíli, kdy ho policie v neděli 24. listopadu vyváděla z policejní stanice k autu, se k němu přitočil majitel místního nočního klubu Jack Ruby a zblízka ho zastřelil. Amerika přitom tuto událost sledovala naživo v televizi.
Na Readovi je sympatické, že si v záplavě různých konspiračních teorií ponechává zdravý rozum. Proto nepodlehl pokušení přiživit se na mysteriu, které atentát obklopuje. Až 50 let od tragédie napsal střízlivou knihu, ve které z vlastního pohledu atentát shrnul. Její titul přeložený do češtiny zní Poslední hodiny JFK v Texasu. Read také velice oceňuje, že se Dallas s neblahou minulostí pomalu, ale jistě vyrovnává.
Oblast Dealey Plaza, kde se atentát udál, se ani po 50 letech moc nezměnila. V šestém patře někdejšího skladu učebnic funguje muzeum, kde je možné prohlédnout si „Oswaldovo“ jihovýchodní okno. Zde člověk zjistí, že na vozovku, kde projížděla kolona, to vlastně není ani tak daleko.
Na místě se dnes uskuteční vzpomínková akce. Chybět nebude ani Read. Po 50 letech tak bude opět u toho. Přesně ve 12.30 místního času Dallas na minutu utichne. Zpívat se bude americká hymna.
Příznivci konspiračních teorií, kteří by dělali rozruch, nejsou vítáni. Ostatně pro USA by bylo nejlepší, kdyby se Kennedyho atentát přesunul již pouze do historie.
