Žijeme v sobecké éře. Bojíme se jen o své blaho, říká švédský fotograf

Lidovky.cz: Podle psychologů má intenzivní kontakt s utrpením efekt nazývaný „snížení soucitu s obětí“. Jaky je váš názor na tuto teorii a jak kontakt s trpícími, které „lovíte“, poznamenal vás?
Myslím, že jako fotograf můžete vidět opravdu hodně, určitě víc než obyčejný člověk. Při téhle práci vídáte spoustu utrpení a musíte tak mít opravdu hroší kůži anebo silný žaludek. Nikdy mě však nenapadlo, že bych díky tomu měl být méně empatický. Naopak soucítím s lidmi na mých fotografiích a doufám, že i lidé, kteří mé snímky uvidí, budou o těch tématech více přemýšlet. A je jedno pokud půjde o snímky na téma sociálních nebo globálních problémů. Fotografie je prostředkem komunikace, jejímž účelem je upoutat pozornost a soucítění.

Olof Jarlbro Švédský fotograf Olof Jarlbro odjel do Bulharska, aby zachytil život syrských uprchlíků ve zdejších uprchlických táborech. Přesto, že zde není válka, jsou podmínky v táborech drsné a budoucnost uprchlíků se nezdá tak růžová, jak tomu bylo před jejich vstupem do Evropy. Bulharsko bylo schopné se vyrovnat s příchodem stovek uprchlíků, tisícovky už zvládá méně. Jarlbro fotografuje život v táboře. Jeho opravdový a přímočarý přístup k lidem ho přivádí mezi uprchlíky do tábora, do jeho malé části, kterou nazývají domovem. Ve své páté knizeRefuge Jarlbro dokumentuje každý aspekt bytí v uprchlickém zařízení a co je to být uprchlíkem v Evropě. Před dvěma lety vydal Jarlbro knihu ''Syria The War Within''. Fotograf se tehdy dostal do Sýrie ilegálně. Ve své práci se rozhodl zaměřit na povstalce FSA (Free Syrian Army - Svobodná syrská armáda) bojující proti režimu. Jarlborův způsob bezprostředního zachycení reality jej zavedl na různé fronty největšího města Sýrie, kde měl možnost trávit čas přímo s rebely. Jarlborovy fotografie vyobrazují podstatu Arabského jara v Sýrii.

Lidovky.cz: Čeho se ve vašem každodenním životě bojíte?

...že se něco stane někomu z mé rodiny.

Lidovky.cz: Kdo je nejdůležitější člověk ve vašem životě? Proč?
Nemůžu určit jednoho člověka. Pro mě je nejdůležitější celá má rodina, mé dvě dcery, manželka, matka a sestra. Můj otec pro mě byl velkou inspirací. Bohužel před několika lety zemřel.

Lidovky.cz: Jakou cenu podle vás má lidský život? Nepřipadá vám, že společnost se formuje v této souvislosti, jakoby jeho cena byla dána výhradně ekonomickou výkonností jedince, případně jeho ochotou obětovat se více, či méně fanatické ideologii?
Myslím, že rozhodně žijeme v sobecké éře. Typickým příkladem je současná debata o imigrantech v EU. Místo toho, aby se lidé soustředili na hledání řešení uprchlické krize vedoucí k míru a stabilitě v regionech zasažených krizí, tak se každý zaměřuje na to, jaké dopady bude mít příchod uprchlíků na naše blaho. Já už bohužel ztratil víru v kompetentnost politiků v mé zemi. Poté, co jsem se vrátil z válkou zmítané Sýrie, mluvil jsem velice otevřeně o tamní situaci. Jeden ze švédských politiků mi pak sdělil, že nevidí žádnou spojitost mezi Sýrií a Švédskem a nevidí ani důvod, proč by takovou spojitost měl hledat. Švédsko doposud přijalo zhruba 100 000 imigrantů a je důležité říci, že tato krize ovlivnila život v celé zemi, ve školách i nemocnicích. Dokonce byla zavedena prokazování totožnosti na hranicích s naším sousedem Dánskem.

Lidovky.cz: Jaký je váš názor na náboženství? Jste věřící? Pokud ano, v co věříte?
Vyrostl jsem ve středostavovské rodině ateistů v menším švédském městě. Nebyl jsem pokřtěn a v naší rodině se tak o víře nebo Bohu nemluvilo. Ale třeba moji prarodiče byli věřící. Chodil jsem do školy, ve které byly v neděli hodiny náboženství vedené knězem. Ale i tak jsem byl docela nezvedené dítě a rád jsem holkám nadzvedával sukně a i z nedělní školy mě vyhodili. Jako teenager jsem začal číst o buddhismu a později jsem i nějakou dobu žil v Nepálu, kde jsem navštěvoval buddhistické chrámy a hovořil s místními mnichy. Poté, co můj otec onemocněl, začal jsem se modlit, což jsem udělal naposledy jako malý kluk. Nedoufal jsem, že by kvůli mým modlitbám Bůh sestoupil na zem a otce vyléčil. Ale chtěl jsem otci poslat nějakým způsobem sílu a nakonec to, myslím, pomohlo. Mohu se tak nazývat křesťanem, i když nejsem členem žádné církve, ale ty roky strávené v Nepálu mě určitě ovlivnily.

Lidovky.cz: Je podle vašeho názoru člověk primárně individuum nebo částečka tvořící nějakou skupinu (národ, etnikum, náboženství...)?
Řekl bych, že jde spíše individuality. Pro mnoho lidí, které patří k určité rase, etniku nebo vyznání, je extrémně důležité, aby do jejich skupiny zapadli.

Lidovky.cz: Kde byste chtěl žít a proč?
Do svých 37 let jsem zatím žil ve Švédsku, USA, Nepálu, České republice a Bulharsku. Dost jsem se také nacestoval. Každé místo, které jsem navštívil, bylo nějakým způsobem výjimečné. Rád bych vlastně chvíli žil na nějakém malém ostrově, kde bych trochu zvolnil v pracovním tempu a měl více času na rybaření, potápění a hlavně na mou rodinu.

Lidovky.cz: Která lidská vlastnost je podle vás nejobdivuhodnější?
Asi lidskost. Ctím také statečné lidi, kteří jsou ochotní postavit se bezpráví.

Lidovky.cz: A která je tou nejhorší?
Lidé bez soucitu s druhými.

Lidovky.cz: Čtete knihy? Pokud ano, které jsou vaše nejoblíbenější?
Miluji se čas od času začíst do knížky. Mám rád hlavně biografie, historické knihy i romány. Mým nejoblíbenějším spisovatelem je asi Hemingway a jeho Zelené pahorky africké nebo Mít či nemít. To jsou pro knihy, které mohu číst znovu a znovu.

Lidovky.cz: Je podle vás rozdíl ve způsobu myšlení žen a mužů? Pokud ano, v čem? Chtěl byste být žena?
Mezi ženami a muži jsou určitě rozdíly, ale je asi složité popsat jejich myšlení. Člověk by se navíc měl vyvarovat zastaralých klišé ohledně ženské a mužské role ve společnosti. Pokud bych měl jmenovat jednu vlastnost, ve které se muži odlišují, je to asi schopnost hodně riskovat - a to je pro ten adrenalinový pocit - jako třeba rychlá jízda na ledovaté silnici nebo vsazení svého měsíčního platu v pokeru, čemuž by se taky dalo říkat blbost. Muži asi i více inklinují k násilí, díky čemuž už proběhla nejedna válka. I tak je určitě i mnoho žen, které často a rády riskují. Mnoho novinářek a fotografek, které podstupují větší rizika než leckterý muž, což je úžasné. Jsem rád, že jsem se narodil mužem a nikdy jsem ani nepřemýšlel o opaku. Když mi bylo 19 let, dokončil jsem nejnáročnější švédský armádní výcvik, který ze mě, řekl bych, udělal pravého muže, vojáka a tak. O mnoho let později jsem se pak stal otcem dvou dcer. Obě jsou krásné holčičky, ale umějí být hodně divoké a tvrdé, tvrdší než leckterý kluk na hřišti. Celé mé vnímání se tak změnilo.

Lidovky.cz: Jaký máte vztah ke zvířatům?
Vyrostl jsem se spoustou koček a dnes mám dva psy. Jsem outdoorový člověk. Miluji výlety do hor a horolezectví. Rád také chodím na lov a rybařím. Může se zdát, že si protiřečím, ale nemám žaludek na to, abych měl nějaké zvíře, které bych pak měl sníst. To se raději stanu vegetariánem.

Lidovky.cz: Dalajláma řekl: „ Světu chybí láska a soucit“. Souhlasíte?
Ano, zcela.