LN V Praze jste se zúčastnila konference nazvané Kde začíná a končí Evropa. Je to tedy na bulharsko-turecké hranici v Edirne, nebo někde dál na východ?
Záleží na tom, jestli mluvíme o hranicích na mapě, nebo spíš o mentálních mapách, tedy o kolektivní identitě. Když se podíváme na mapu, města jako Istanbul, Izmir a další vypadají dost evropsky a lidé, kteří v nich žijí, sdílejí evropské hodnoty. Jiné je to ale na úrovni státu, kde se to mění – po referendu se nyní v Turecku diskutuje o tom, zda by se měl zavést trest smrti, lidé z opozice jsou ve vězení – v tom už asi Turecko evropským ideálům nevyhovuje.
VIDEO: Erdoganova ochranka v USA zkopala demonstrující Kurdy. Úřady ji chtějí stíhat |
LN Jak se díváte na dubnové referendum o zavedení prezidentského systému? Mnoho pozorovatelů ho označilo za zmanipulované a mluvilo o podvodech...
My, kdo jsme v opozici, jsme už před referendem věděli, že výsledky budou zmanipulované vládou, která k tomu použije všechny možné prostředky. Platí to zvláště pro Kurdistán na jihovýchodě země, kde se měnily krátce před referendem volební okrsky, takže mnoho lidí nemohlo vůbec volit. Na sociálních sítích se pak objevilo mnoho videí, na nichž byli lidé nucení volit AKP (vládní Strana spravedlnosti a rozvoje – pozn. red.).
Přestože režim měl všechny prostředky k úspěšné kampani, většina lidí nehlasovala „ano“. To je můj nejsilnější dojem z referenda: lidé skutečně řekli „ne“. Když si totiž porovnáte výsledky, i ty zfalšované, zjistíte, že rozhodlo to, že počítali i s dvěma miliony neorazítkovaných lístků.
LN V Evropě se hodně mluvilo o tom, jak plány prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana masivně podpořili němečtí Turci. Hlasovali tak i Kurdové?
Během referenda jsem dva týdny pracovala jako dobrovolnice v Německu ve Stuttgartu. Tato část země je známa svoji konzervativní tureckou populací, která tam přišla za prací. U Kurdů to ale bylo jiné, ti museli utéci před násilím ze strany státu, hlavně v devadesátých letech. Tito lidé hlasovali proti ústavním změnám a vedli tvrdou kampaň proti nim.
LN Po červencovém puči nařídil Erdogan rozsáhlé čistky, kvůli kterým jste musela odejít z univerzity i vy. Jakou jste měla zkušenost a jak jsou na tom nyní vaši přátelé a příbuzní?
Já jsem nemusela odejít přímo kvůli pokusu o puč, ale spolu s dalšími 2200 lidmi jsem podepsala mírovou petici žádající ukončení násilí v Kurdistánu. Kritizoval nás sám Erdogan a stali jsme se cílem pomlouvačné kampaně na internetu. Bylo to tvrdé, čtyři z našich kolegů byli uvězněni na několik měsíců. Vláda použila pokus o puč k tomu, aby se vypořádala se všemi lidmi, kteří byli proti ní. Na jedné straně tvrdila, že všichni podporují teroristické skupiny, jako je Strana kurdských pracujících PKK nebo stoupenci Fethullaha Gülena. Pak ale zjistíte, že zasaženi byli i odboráři nebo lidé z lidskoprávních organizací, realita je tedy jiná.
Já osobně jsem opustila zemi v srpnu, studovala jsem PhD. v posledním semestru, a kvůli podpisu petice mě vyhodili. Mnoho mých přátel nyní uvázlo v Turecku, protože jim zabavili nebo zrušili pasy. Máme ale samozřejmě nadále v Turecku lidi, kteří monitorují situaci v oblasti lidských práv a spolupracují s našimi kurdskými přáteli.
LN Minulý týden rozhodl americký prezident o ozbrojení syrských Kurdů. Turecká vláda s tím ostře nesouhlasí. Jak může nyní podle vás reagovat?
Turecká vláda si silné Kurdy v regionu samozřejmě nepřeje a snaží se od jejich podpory odradit i USA. Víme také, že turecká vláda podporuje ISIS (jedna ze zkratek pro Islámský stát – pozn. red.) – dokázali to někteří novináři, jako je Can Dündar, i oficiální dokumenty. Nemyslím, že by Turecko mohlo jít v tomto ohledu tvrdě proti USA, protože od nich nakupuje zbraně a je na nich ekonomicky závislé. Může ale vyvíjet větší tlak na Kurdy žijící v Turecku a uzavřít hranice.
