Vladimir J. Goebbels

Jedním ze způsobů byla podpora tamních separatistů, nejdříve Osetinců, tak Abcházců. Zbraněmi, kágébáckými kádry i vojáky. Cílem bylo nedopustit skutečně samostatnou Gruzii, nebo alespoň Abcházii a Osetii. Ruské „mírové síly“ v minulých patnácti letech de facto obě části Gruzie okupovaly, Moskva platila oba loutkové režimy. Abcházcům a Osetincům rozdali Rusové své pasy, čímž – jak správně připomíná Karel Schwarzenberg – překonali i Hitlera, neb ani on si v Sudetech něco takového nedovolil.

Teď, když Rusko zesílilo, využilo první záminky k tomu, aby okupaci dokončilo. Vina gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho byla jen v tom, že tuto záminku Vladimiru Putinovi dal. Nebyla o nic větší, než když Edvard Beneš nařídil potlačit v září 1938 povstání henleinovců v pohraničí. Toto je třeba stále dokola připomínat. A to proto, že Západ čelí ruskému zničujícímu informačnímu útoku, který nese všechny znaky KGB i nacistické propagandy.

Nedávno jsem četl knihu Wiliama S. Schirera Berlínský deník a listuji si v ní v tyto dny často. Shirer, do roku 1940 americký zpravodaj v Berlíně, v ní detailně popisuje i nacistickou propagandu. Ruští propagandisté dneška v čele s pány Putinem a Medveděvem byli dobrými žáky Josepha Goebbelse. Okupační síly jsou „mírovými jednotkami“, invaze stovek tanků měla zabránit „ genocidě“ a po Gruzii samozřejmě Rusko žádné cíle nemá. Slova, obraty, fráze nacistického Německa.

A stejně jako v roce 1938 Československo je i v roce 2008 Gruzie příliš daleko, než abychom za ni umírali. Dokonce dál, než abychom obětovali tu sladkou jistotu plynu a ropy v trubkách z Ruska. A stejně jako po roce 1938 zaplatíme i nyní po roce 2008 za zbabělost, s níž uvěříme lžím z Moskvy. Lží stejným, jaké přicházely před osmdesáti roky z nacistického Berlína.