Vážený pane Rejžek,
dnes ráno ( 10.8.08) bylo u nás celkem pěkně, občas spadlo pár dešťových kapek a já jsem musel v 6 .30 hod. klusat do rehabilitačního oddělení nemocnice na elektroléčbu poraněného pravého ramenního kloubu.Záležitost dosti otravná a bolestivá. Ve schránce byly již Lidovky, tak jsem si je vzal ssebou a během elektroléčby je pročítal.Když jsem se dostal na Vaše Poslední slovo- Na demonstraci, nemohl jsem se udržet a začal se hlasitě smát a vydávat nadšené zvuky- takže personál oddělení začal projevovat obavy o můj psychický stav.
Pane Rejžku,děkuji Vám tisíkrát, rameno mne přestalo bolet a domů jsem se vracel s pocitem, že přece jenom není současná společnost na tom tak zle,že nejsou všichni totálně zbl...., že přece jenom ještě existují lidé moudří, s humorem,¨s rozhledem atd ,a že tedy asi nebude nutné znovu se uchylovat do vnitřní emigrace jako za minulého režimu.Ještě jednou moc děkuji!
dnes ráno ( 10.8.08) bylo u nás celkem pěkně, občas spadlo pár dešťových kapek a já jsem musel v 6 .30 hod. klusat do rehabilitačního oddělení nemocnice na elektroléčbu poraněného pravého ramenního kloubu.Záležitost dosti otravná a bolestivá. Ve schránce byly již Lidovky, tak jsem si je vzal ssebou a během elektroléčby je pročítal.Když jsem se dostal na Vaše Poslední slovo- Na demonstraci, nemohl jsem se udržet a začal se hlasitě smát a vydávat nadšené zvuky- takže personál oddělení začal projevovat obavy o můj psychický stav.
Pane Rejžku,děkuji Vám tisíkrát, rameno mne přestalo bolet a domů jsem se vracel s pocitem, že přece jenom není současná společnost na tom tak zle,že nejsou všichni totálně zbl...., že přece jenom ještě existují lidé moudří, s humorem,¨s rozhledem atd ,a že tedy asi nebude nutné znovu se uchylovat do vnitřní emigrace jako za minulého režimu.Ještě jednou moc děkuji!