Vodní skútry a řádění čtyřkolkářů

Zcela se stotožňuji s příspěvkem své jmenovkyně paní Dočkalové z Českého Krumlova, uveřejněným v rubrice Dopisy redakci. Obávám se však, že mediálně zajímavé protesty vodních skútristů poněkud zastiňují jiný, zatím daleko méně viditelný a o to závěžnější, podobný problém.
Stejně sobeckou zálibu a bezohlednost k ostatním lidem a životnímu prostředí totiž s vodními skútristy sdílí stále větší počet majitelů terénních motocyklů a především terénních motorových čtyřkolek. Ti, narozdíl od skútristů,  nejsou odkázáni na poměrně omezenou množinu vodních ploch,  a tak zcela volně a bez jakého koliv omezení doslova řádí na cyklostezkách, značených turistických stezkách pro pěší, a samozřejmě nejraději ve volné přírodě. Viděl jsem je rejdit i na obdělané zemědělské půdě. Zatímco na vodní skútristy je "lépe vidět" a dají se v případě potřeby lépe identifikovat (například zpravidla mají někde na břehu vůz, kterým k vodě dojeli), zabránit řádění čtyřkolkářů uprostřed hlubokých lesů bude prakticky nemožné. Nenapadá mne jiné řešení než to, aby takovéto luxusní a svojí podstatou neekologické hračky byly zatíženy mimořádně vysokou ekologickou daní a staly se tak méně dostupné. A k tomu samozřejmě by bylo vhodné zařídit, abychom takto vybrané daně "neprojedli", ale aby byly opravdu použity na nápravu škod napáchaných na životním prostředí.