Snímek Vrásky z lásky se nijak netají tím, že chce být především příležitostí pro setkání Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého v hlavních rolích. Je docela pozoruhodné, že se tak stalo skutečně až po dlouhých čtyřech desítkách let od vzniku filmů Ucho nebo (což je v souvislosti s aktuálním snímkem přece jen o něco případnější) Pěnička a Paraplíčko. S myšlenkou na poctu oblíbeným hercům přišel režisér Jiří Strach a scenárista Marek Epstein dostal za úkol napsat pro ústřední dvojici adekvátní příběh.
Vytvořil dva protikladné typy lidí v letech, kteří nicméně oba odmítají být jen „na odpočinku“ a smíření se svým osudem: pořádkumilovného bývalého gymnaziálního učitele tělocviku Otu, jehož čeká závažná operace očí, a kdysi slavnou, živelnou, svéhlavou herečku Janu, postrach upjaté vrchní sestry v domově důchodců.
Hrozba oslepnutí dodá Otovi impulz - kdy, když ne teď, může ještě na vlastní oči spatřit svůj životní idol, herečku s uměleckým jménem Jeanne deFuro, s níž kdysi dávno a víceméně shodou okolností strávil pár romantických chvil. Janu Furtákovou skutečně vypátrá a vypraví se za ní přes polovinu republiky do odlehlého domova důchodců, a to právě v době, kdy herečka dostala pozvánku na konkurz v Praze, kam se potřebuje (proti vůli vrchní sestry) dopravit. Během následné road movie vyvstane řada situací, v nichž se konfrontují rozdíly obou povah, aby ve finále došlo k útěšnému smíru.
Vrásky z láskyČR 2012 |
Cíl vzbudit patřičné dojetí bude přinejmenším u části publika jistě splněn: slepnoucí starý muž, donucený nechat sešrotovat věrnou škodovku, z níž si odnese jen obrázek své bohyně a zmuchlanou pásku s písní, jež mu ji připomíná, vše dokresleno víry spadaného podzimního listí... A herečka upínající se ke konkurzu na podřadnou roli jako k naději na návrat zašlé slávy, přičemž je od počátku zřejmé, že srážka s krutou realitou bude trpká - to už zvlhčí nejedno české oko, zvláště to, které si hlavní představitele pamatuje ze starých časů.
Nouze není ani o momenty, které příhodně naladěné diváky jistě pobaví: vyplývají sice především z jediného zdroje, totiž z prostořekosti hlavní hrdinky, ale té je dostatek na celou strastiplnou cestu.
Plátnem prosvítá obrazovka
Herecké umění a zkušenosti obou hlavních hvězd filmu jsou nezpochybnitelné a tvůrci Vrásek z lásky jich využili legitimním, byť trochu příliš snadným způsobem. Diváci se nemusejí bát, že by je tento snímek konfrontoval s něčím nadměrně tíživým (i když se v něm hodně mluví o nemoci, smrti a nechybí ani pohřeb). Nedojde na nic skutečně sžíravého, palčivě bolavého či pronikavě pravdivého, takové momenty se tu jen napodobují.
Záminky k vytváření dramatických situací jsou často vratké, příběh veskrze naivní, ale nakonec se to celé přece jen nějak udrží pohromadě a pozitivní poselství je předáno. Bonusem je účinkování řady známých herců v epizodních rolích (třeba Martin Stropnický si zahrál divadelního šéfa...), kteří tak ústřednímu páru přinášejí svou „zdravici“ a dokreslují tím benefiční charakter díla, jemuž bude uvedení v televizi slušet lépe než nynější distribuce v kinech.
