Vrtulník se naklání poměrně prudce doprava, pak pro změnu zase doleva. Náhle začne klesat. Člověk má v ten moment rázem pocit, že se nachází na horské dráze. Jinak to ale nejde. Preventivní bezpečnostní manévry totiž pro české vrtulníky v Afghánistánu představují jeden ze základních předpokladů, jak uchovat lidi na palubě živé a zdravé.
Povstalecké skupiny mají hned několik způsobů, jak letící stroj napadnout. Vypálit mohou z lehčích zbraní, helikoptéry mohou ale ohrozit třeba i protiletadlovými řízenými střelami, byť ty jsou na afghánské poměry docela drahé.
Nic zlého se však naštěstí nestalo ani české delegaci v čele s ministrem obrany Alexandrem Vondrou, která před pár dny zavítala na základnu Šarana v provincii Paktika. Nebezpečí zůstalo skryté. Čeští piloti působí v Afghánistánu od začátku roku, jejich dočasným domovem je přitom právě základna Šarana, která je vzdálená více než hodinu letu od Kábulu.
Ve službách českého PRT
Téměř stočlenný tým, který provozuje tří vrtulníky, zde působí v rámci mezinárodních sil. "Primárně přepravujeme osoby a materiál," vysvětluje na rozlehlé Šaraně úsečným vojenským způsobem velitel Jaromír Šebesta. Češi operují mimo jiné nad východní částí Afghánistánu, jednou z priorit je přitom dopravní obsluha českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v jiné afghánské provincii Lógar.
Létají na modernizovaných ruských vrtulnících Mi-171Š, což pro nasazení v afghánské válce prý není vůbec špatné. Tyto stroje, které Rusové vyvíjeli na základě svých zkušenostech z Afghánistánu z 80. let, se totiž do místních náročných vysokohorských podmínek velmi hodí, byť zde dostávají značně zabrat.
"Ruský vrtulník je dost odolný. Výrobce uvádí, že se motory (na tomto typu) nezastavily za posledních 20 let ani jednou," podotýká palubní technik Jiří. "Přitom je tady vlhkost vzduchu od deseti do 20 procent," dodává. Jak probíhá samotný let? Již docela dlouho před startem je slyšet obrovský řev motorů. (Proto je ostatně lepší mít v uších špunty.) Po odlepení od země, stejně jako při přistání, pak přichází fáze, kdy je vrtulník nejvíce zranitelný.
V tu chvíli tak musejí mít oči na stopkách zejména kulomety vybavení palubní střelci. Ti během letu hlídají veškeré nebezpečí, a mají proto stále otevřené dveře. Ve větší výšce je hrozba již relativně menší, přesto střelci musí hlásit jakékoliv anomálie – třeba auto s podezřelou korbou.
Svou pozornost nesníží ani ve chvíli, kdy se třeba přelétává nad rozeklanými afghánskými horskými masivy. (Mimochodem je na ně úžasný pohled.) Povstalci jsou však v mnoha ohledech lstivým protivníkem. "Taliban přešel za poslední půl roku na nový způsob, většinou odstřelují vrtulníky ze zabydlených oblastí," říká střelec Libor. Opětovat palbu v takovém případě je ale složité, protože spojenci se v Afghánistánu snaží zamezit civilním ztrátám.
Druhý úder míří do vzduchu
Rebelové se také již poučili, že pokud zaútočí na pozemní konvoj, přilétávají na pomoc vrtulníky. Druhý úder proto vedou rovnou na ně. Taliban si navíc údajně platí i instruktory z bývalých sovětských republik.
Češi však měli zatím štěstí. Jak upozorňuje náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, dosud se na ně přímo nestřílelo. "Děje se to spíše v jižních provinciích," podotýká. Ostatně právě v této oblasti například letos v červnu zahynuli čtyři američtí vojáci. Jejich vrtulník sestřelil zřejmě právě Taliban. V poslední době se navíc stalo několik dalších nehod. I proto člověk při letu nad Afghánistánem nemůže zapomenout na to, že se pohybuje nad zemí, jež je zmítaná válkou.
Tohoto vědomí se jistě nemohou zbavit ani posádky českých vrtulníků. "První let i mě překvapil, a to jsem si myslel, že jsem docela nad věcí," říká technik Jiří. "Jsem přesvědčený o tom, že je to o štěstí," dodává. Česká vrtulníková mise bude v Afghánistánu létat do konce roku 2011, právě v této době vyprší technická životnost současných modernizovaných strojů.
Povstalecké skupiny mají hned několik způsobů, jak letící stroj napadnout. Vypálit mohou z lehčích zbraní, helikoptéry mohou ale ohrozit třeba i protiletadlovými řízenými střelami, byť ty jsou na afghánské poměry docela drahé.
Nic zlého se však naštěstí nestalo ani české delegaci v čele s ministrem obrany Alexandrem Vondrou, která před pár dny zavítala na základnu Šarana v provincii Paktika. Nebezpečí zůstalo skryté. Čeští piloti působí v Afghánistánu od začátku roku, jejich dočasným domovem je přitom právě základna Šarana, která je vzdálená více než hodinu letu od Kábulu.
Ve službách českého PRT
Téměř stočlenný tým, který provozuje tří vrtulníky, zde působí v rámci mezinárodních sil. "Primárně přepravujeme osoby a materiál," vysvětluje na rozlehlé Šaraně úsečným vojenským způsobem velitel Jaromír Šebesta. Češi operují mimo jiné nad východní částí Afghánistánu, jednou z priorit je přitom dopravní obsluha českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v jiné afghánské provincii Lógar.
Létají na modernizovaných ruských vrtulnících Mi-171Š, což pro nasazení v afghánské válce prý není vůbec špatné. Tyto stroje, které Rusové vyvíjeli na základě svých zkušenostech z Afghánistánu z 80. let, se totiž do místních náročných vysokohorských podmínek velmi hodí, byť zde dostávají značně zabrat.
"Ruský vrtulník je dost odolný. Výrobce uvádí, že se motory (na tomto typu) nezastavily za posledních 20 let ani jednou," podotýká palubní technik Jiří. "Přitom je tady vlhkost vzduchu od deseti do 20 procent," dodává. Jak probíhá samotný let? Již docela dlouho před startem je slyšet obrovský řev motorů. (Proto je ostatně lepší mít v uších špunty.) Po odlepení od země, stejně jako při přistání, pak přichází fáze, kdy je vrtulník nejvíce zranitelný.
V tu chvíli tak musejí mít oči na stopkách zejména kulomety vybavení palubní střelci. Ti během letu hlídají veškeré nebezpečí, a mají proto stále otevřené dveře. Ve větší výšce je hrozba již relativně menší, přesto střelci musí hlásit jakékoliv anomálie – třeba auto s podezřelou korbou.
Svou pozornost nesníží ani ve chvíli, kdy se třeba přelétává nad rozeklanými afghánskými horskými masivy. (Mimochodem je na ně úžasný pohled.) Povstalci jsou však v mnoha ohledech lstivým protivníkem. "Taliban přešel za poslední půl roku na nový způsob, většinou odstřelují vrtulníky ze zabydlených oblastí," říká střelec Libor. Opětovat palbu v takovém případě je ale složité, protože spojenci se v Afghánistánu snaží zamezit civilním ztrátám.
Druhý úder míří do vzduchu
Rebelové se také již poučili, že pokud zaútočí na pozemní konvoj, přilétávají na pomoc vrtulníky. Druhý úder proto vedou rovnou na ně. Taliban si navíc údajně platí i instruktory z bývalých sovětských republik.
Češi však měli zatím štěstí. Jak upozorňuje náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, dosud se na ně přímo nestřílelo. "Děje se to spíše v jižních provinciích," podotýká. Ostatně právě v této oblasti například letos v červnu zahynuli čtyři američtí vojáci. Jejich vrtulník sestřelil zřejmě právě Taliban. V poslední době se navíc stalo několik dalších nehod. I proto člověk při letu nad Afghánistánem nemůže zapomenout na to, že se pohybuje nad zemí, jež je zmítaná válkou.
Tohoto vědomí se jistě nemohou zbavit ani posádky českých vrtulníků. "První let i mě překvapil, a to jsem si myslel, že jsem docela nad věcí," říká technik Jiří. "Jsem přesvědčený o tom, že je to o štěstí," dodává. Česká vrtulníková mise bude v Afghánistánu létat do konce roku 2011, právě v této době vyprší technická životnost současných modernizovaných strojů.
