Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Všeho je hodně, a přece to nestačí

Kultura

  10:17
PRAHA - Už je to tady, chtělo by se téměř za tvůrce vydechnout. Nejdražší, nejočekávanější, nejodkládanější. O Bathory Juraje Jakubiska se v posledních měsících mluvilo více než o všech ostatních českých a slovenských filmech dohromady. Jaká tedy je ona hlídaná a utajovaná Bathory, která měla světovou premiéru stylově na festivalu v Karlových Varech? Jedno lze říct zcela bezpečně, je to film s výjimečně dobře propracovanou reklamní strategií.

Bathory si odbylo premiéru na festivalu v Karlových Varech foto: Bontonfilm

Nejlepší slovenský režisér dvacátého století Juraj Jakubisko převzal naprosto po zásluze v Karlových Varech cenu za celoživotní umělecký přínos světovému filmu. Přišel si pro ni do beznadějně vyprodaného Velkého sálu Hotelu Thermal, kde svůj historický velkofilm, na němž pracovalo 54 měsíců tisíc lidí, osobně uvedl.

 Jakubisko je součástí české nové vlny a přídomek nejlepší mu vynesl jeho unikátní magický styl mísící realitu a fantazii v nenapodobitelném víru. Vtáčkovia, siroty a blázni, Tisícročná včela, Sedím na konári a je mi dobre... Výjimečné filmy z nich dělá Jakubiskova empatie k lidské malosti i velikosti. Vnímavost k malým lidským dějinám zasazeným do velkých historií, k emocím, smrti, erotice, bláznovství, jež se mění ve snění. Jeho magické oko, které vidí a je schopné nalézat významy v poetičnosti, komiku v tragédii a univerzální utrpení světa v jednom lidském osudu. To jsou Jakubiskovy kvality, které v Bathory jen probleskují pod záplavou všeho - kostýmů, scenérií, výjevů ze středověkého života, čarování, násilí...

Festival vstupuje do druhé poloviny

Devítidenní karlovarský festival vstupuje dnes do pátého dne - a tedy do své druhé poloviny.
Soutěž dnes nabídne německý snímek režiséra Toma Schreibera nazvaný Dr.
Alemán.
Líčí osudy mladého německého lékaře, který výměnou pracuje v kolumbijské nemocnici. V tamní chudinské čtvrti potkává přátele a nachází
lásku; současně se však zaplétá se světem zločinu.
Hlavní porota zhlédne
také španělský soutěžní film Silvie Muntové s názvem Záminky. Je příběhem
konfliktního manželství divadelní režisérky a lékaře.



 Jakubisko dělí fresku o životě uherské hraběnky Alžběty Bathoryové (Anna Frielová) do tří dílů, nazvaných Ferenc, Darvulia a Thurzo podle tří klíčových postav hraběnčina života. Základním sdělením zdivočele rozkošatělého příběhu pak je, že „krvavá hraběnka“ nebyla tak krvavá, jak o ní praví legenda, ale že se jako bohatá vdova stala obětí mocenských bojů a intrik, na nichž se podílela jak církev, tak hraběnčin soused, uherský palatin Thurzo (Karel Roden). Vypravěčem celého příběhu je mnich Petr (Boleslav Polívka), jenž sepisuje kroniku, v níž jsou rodinné i historické zvraty, války s Turky, malíř Caravaggio i král Matyáš II.

Velké ambice a málo čarování
Koho ještě ve snu straší tragický Jakubiskův pokus o film Post coitum, může být klidný. Bathory se pohybuje v naprosto jiných dimenzích. Je bezesporu ambiciózním filmem (čí ambice to ale jsou?) a ve své ambicióznosti problematickým. Nikoli snad obsahově, když vyvrací legendu o Čachtické paní, ale dramaturgicky a koncepčně. Jakubisko, jehož doménou byly a jsou intimnější a komornější příběhy, jež se nějakým způsobem vyjadřují ke společenské nebo politické situaci, s žánrem historického velkofilmu zápolí, přestože svoji látku očividně miluje a zná.

Slovo, které Bathory asi nejlépe vystihuje, je nevyvážená. Momenty nesmírně působivé, v nichž probleskuje Jakubiskův génius, se ztrácejí ve vypravěčské megalomanii, kterou se divák po půl hodině začne zoufale brodit. A Jakubisko se mu snaží hodit záchranné laso v podobě komické dvojice mnichů-zeměměřičů. Ti se ale spíš než v „záchranáře“ začleňují do nespojitého defilé figurek. Čím se režisér pouští dál do složitých historických zákoutí a spekulací, tím víc se mu látka, jež má potenciál na to být monumentálním filmem, drolí. Z vizionáře se stává dějepisář.

 Bez diskuse zůstává, že je naprosto úctyhodné, že se podařilo projekt takových rozměrů uskutečnit. Kredit si tým kolem filmu zaslouží i za profesionálně zvládnuté PR, které zájem i očekávání vyšroubovalo do závratných výšin. V Bathory nejde o to, co, ale jde o to, jak a za kolik. Kolik se vypilo redbullů během natáčení, kolikrát se hlavní představitelka převlékla, kolikrát byla odložena premiéra. Všeho bylo hodně, ale vlastně to nestačí.