LN Kdy a kde jste se s Janem Palachem setkala?
V roce 1968 jsem si přes svého budoucího manžela zařídila pobyt v Burgundsku, ve vesnici Santenay. Tamní vinaři si najímali brigádníky z celé Evropy. Jela jsem tam sama, ale u našeho „patrona“ jsme se nakonec sešly tři Češky. Pracovaly jsme tam asi měsíc, a když sklizeň skončila, přešla jsem k jinému vinaři ze Santenay -Adrienu Bellandovi. Právě tam jsem se seznámila s Janem Palachem, který u Bellanda bydlel se dvěma francouzskými studenty. Asi týden jsme tam pracovali spolu.
LN Za jakých konkrétních okolností fotografie vznikla?
Palacha a dívky - Miloslavu Horákovou a Marii Hanušovou - jsem fotila na náměstíčku v Santenay. Seděli jsme venku před jedním z domů, tak jak tam bylo zvykem. Přesný den, ze kterého fotka pochází, si už nepamatuji, ale byla přibližně polovina října. Bylo to fotografované patrně během polední přestávky.
*LN O čem jste se během těch několika dní s Palachem bavili?
To byly hlavně takové běžné věci. Celkem mi ale Jan Palach připadal jako vážný, přemýšlivý člověk. Měli jsme jedno společné téma, protože jsme oba měli rodiče evangelíky. O tom jsme se poměrně dlouho a dost vážně bavili, srovnávali katolictví a evangelictví a mluvili o našich kořenech.
LN Hovořili jste i o okupaci Československa?
Samozřejmě. Já jsem mu ukazovala fotografie Vinohradské třídy s hořícími tanky, které jsem měla od bratra. Hovořili jsme o tom, ale docela neutrálně. Samozřejmě okupaci tehdy každý prožíval emotivně, ale byli jsme schopni mluvit také o věcech neprozaických, jako třeba byla skleněná vodní dýmka, kterou měl Jan Palach s sebou. Měl ji od bratra a zvažoval, že ji v Paříži prodá, aby měl na živobytí. Jestli to udělal, nevím, domů jsme totiž jeli každý sám.
LN Tři měsíce poté se Palach upálil. Napadlo vás v té chvíli, že by se něco takového mohlo stát?
Absolutně, absolutně ne. Stejně jako pro každého, to byl i pro mne šok. Netušila jsem, co přijde. Teprve zpětně, když jsem se zabývala jeho povahou, jsem si uvědomila, že to byl velmi opravdový člověk. Nevedl plané řeči a mluvil vážně. Pokud lze tedy takto vážně uvažovat, když máte nůžky v ruce a celý den pracujete.
