Odposlech z domu Pancové v Rudné u Prahy, 16. únor 2012, 18.48
Kott: A ještě, jenom jsem se tě chtěl zeptat jak to potom teda ale budem dělit.
Rath: No?
Kott: Dělit, jak to budem. Já musim mu něco říct. Protože je strašně špatně, aby von potom měl nějaký, rozumíš, prostě když já mu řeknu je to takhle a takhle, a je to tak, tak je to v pořádku, jo. Nejhorší je aby potom někde něco vykládal jo a von rozumíš mi, to je potom zhoubný, jo...
Rath: Vim, no. Já myslim, že vod nich jsme to měli dvacet pět, dvacet pět, dvacet pět, dvacet pět. No čili padesát padesát.
Kott: Čili, ee já si mám nechat půlku.
Rath: Vy si necháte půlku.
Kott: Dobře.
Rath: A já vyřešim tu druhou půlku.
Kott: A tobě dám celou půlku.
ČTĚTE TAKÉ: |
…
Kott: Jo ještě v tomhletom, v těch eurech je ještě Kutná Hora. Ale to už je jako, to jsou drobný, tam.
Rath: Jo já vim.
Kott: No a jinak teda teď bude důchoďák. V půlce března, to bude zase já nevim počítam...
Rath: Hm, hm, hm.
Kott: Á, éé, já bych to nedal asi Hospimedu, tu Kutnou Horu. Teď budou tam mít ty ichtový centra ty Bíbrauni. A hele, ten Hospimed, ten vopravdu, já vopravdu na ně nedám svým způsobem dopustit. Jsou naprosto přesný, jo fakt jako.
Rath: A nemohli by to udělat přes nějakou dceřinku?
Kott: Melisa by to mohla udělat. No. Určitě, tomu se nebrání.
…
Pancová: Co ti říkal, byl nadšenej, ne?
Kott: Joo.
Pancová: Takže zejtra uděláme, to napíšeme spolu, zejtra uděláme Mladou Boleslav. Řek že si, že si Zámek pohlídá. Že si dá do Rady. Že už Johaně řek, ať na to číhá.
