Haastův orel byl co do konstituce těla mnohem větší než dnešní orli. V divočině Nového Zélandu lovil hlavně nelétavé ptáky (typu známého kiwiho), podle vědců si však klidně mohl troufnout i na člověka.
"Máme o tom svědectví v maorské mytologii, v níž se vypráví o velkém ptákovi poukai nebo taky hokioi, který přepadal lidi v horách a byl schopen drapnout do pařátů a unést malé dítě," citovala agentura AP paleontologa Trevora Worthyho.
Experti z Austrálie a Nového Zélandu využili při zkoumání pozůstatků dravce počítačové tomografie, s jejíž pomocí vymodelovali jeho mozek, podobu očí, zobáku a celého těla. Zkoumáním pozůstatků současně došli k závěru, že se Haastův orel vyvinul z mnohem menšího dravce, jehož tělo se vyvíjelo rychleji než mozek. Původní pták vyrostl během cca 700 tisíc let zhruba desetinásobně.
Dravec vyhynul před pěti sty lety, a to nejspíš vinou člověka, přesněji polynéských kolonizátorů zélandských ostrovů, kteří postupně vyhubili několik živočišných druhů jako byl například nelétavý pták moa, a tím dravce připravili o potravu.