Pasta Oner (1979) platí za jednu z nejpopulárnějších osobností české výtvarné scény. Představuje prototyp kluka z ulice, odchovaným graffiti a street artem, jenž tuto tvorbu převedl do galerijního prostředí. Reprezentoval Českou republiku svou instalací futuristického světa Metropolis – Candy Shop na Expo 2010 v Šanghaji. V loňském roce si zorganizoval výstavu v galerii Mánes.
Úkolem umělce je myšlenka, ne výroba, říká Pasta Oner |
Dvaatřicetiletý Martin Krajc, známý pro svou silně expresivní figurální malbu, je absolventem Akademie výtvarných umění u Michaela Rittsteina. Má za sebou stáž v Madridu, během níž pronikl do tvorby španělských barokních mistrů, na něž odkazuje ve vlastní tvorbě. V roce 2012 získal 3. místo Ceny kritiky za mladou malbu. Před rokem měl výstavu ve Dvorak Sec Contemporary. Zázemí street art subkultury, neboť Krajc kdysi koketoval s breakdancem, ale především fascinace světem spotřební krásy a její odvrácená tvář spojila oba výtvarníky prací na společném projektu. Diváci mohou vidět velmi osvědčený a dobře připravený model rebelské výstavy, která ale neklade žádné otázky a nároky na divákovu senzitivitu.
Dominantou výstavního sálu je velkoformátové společné dílo obou umělců Problem Solver, v němž se snoubí býk vržený do arény, dívka jako vzor touhy po úspěchu, neřesti zhmotněné lahvemi s alkoholem, cigaretami, auty. Umělci na díle pracovali každý zvlášť, ve tvorbě se vždy po týdnu střídali. Jedná se ale o vrstvení efektních motivů, které vedle sebe vypadají dobře, aniž by vytvářely vzájemnou korelaci. Obraz je pop-kulturním koktejlem povrchní společnosti a všichni jsou určeni k záhubě. Zlatí hoši - spekulanti možná také, ale až poté, co prodají své všechny obrazy.
Po vzoru Andyho Warhola
Pasta Oner vytvořil pro galerii sérii hybridních akrylových maleb, ve kterých se záměrně nechává ovlivnit svým kolegou Krajcem, například na obrazu s plačící disneyovskou Sněhurkou. Výtvarník v duchu pop-artu reaguje na konzumní společnost, symbolikou reklamního jazyka a prostřednictvím komiksových postav. Moralizování hraničí se sebereflexí, neboť Pasta Oner je sám symbolem takové společnosti, která prahne po instantních „selfie portrétech“; zlatým hochem, jehož masy milují. Po vzoru Andyho Warhola reaguje na naleštěnou iluzi krásy, povrchní pocit osobní důležitosti projektované do vlastnictví předmětů jako jsou auta či telefony. Problematické není jeho sdělení, ale spíše eklektická forma, kdy zobrazované motivy kopírují zrod pop-artu v USA, poplatné šedesát let. Pasta Oner - konceptualista může být inovátor. Avšak v malbě poukazuje na civilizaci, která se dávno transformovala, navíc na evropském kontinentu nikdy nedosáhla jím zobrazovaných rysů: big size hamburgery a coca coly.
  |
Přitom za hranicemi Česka má pop-art podobu organického procesu, stačí si připomenout výtvarnici Cosimu von Bonin, Maurizia Cattelana a již ikonického umělce Damiena Hirsta. Všichni tři reagují na společenskou zvrácenost po svém.
Nedostižné dívky ze žurnálů
Martin Krajc v Nové síni vystavuje sérii maleb býků vržených do arény a náruče jisté smrti, včetně sochy Mínotaura s malířskou paletou; a ženských portrétů v centrálních kompozicích a nadlidských rozměrů. Ať se jedná o modelky, pornoherečky i celebrity beze jména, jedno mají společné: Krajcovy modelky jsou nedostižné dívky ze žurnálů. Výtvarník se jim snaží vnutit emoci, která je učiní zranitelnými a přístupnějšími. Krajcova díla jsou atraktivní a svižná, divák se může kochat silou malířova gesta, které ale může být pouze bravurně ovládnutou technikou.
Proč ho baví zdobit pražské metro? Odpovídá výtvarník Pasta Oner |
Na rozdíl od londýnského malíře Merlina Carpentera, jehož tvorba se také točí kolem módní fotografie a modelky znázorněné na plátnech oscilují mezi přirozeností a neosobním luxusem, má Krajc strach nechat proces v obraze rozehraný a nedokončený. Divák nemusí pátrat po tom, co chce svým pojetím sdělit, stačí si přečíst názvy děl. Na obraze Melancholia těžko hledat jiné citové pohnutí, dívka z obrazu Come Here (Přijď sem) láká lascivním pohledem. Byť drzá, její podobizna více nedráždí, naléhavost se pod dotaženými obrysy štětce z výrazu díla téměř vytratila.
Výstava Golden Boys reprezentuje ověřený a bezpečný model českého prostoru. Zabývá se něčím, co je vzdálené a přímo nás neohrožuje ani neposouvá, vzhlíží k ikonám popu známým již desítky let, než aby kriticky nahlížela na aktuální. Odvahu pak nalezneme pouze v gestu Martina Krajce. V roce 2014 umístil konceptuální umělec Douglas Coupland umístil v galerii ve Vancouveru bustu svojí hlavy v nadživotní velikosti a vyzval návštěvníky, aby na ni lepili použité žvýkačky. Nechutné? I takový může být pop-art. Výstava v Nové síni odsuzuje Martina Krajce a Pastu Onera, aby byli zlatými hochy. Až jimi chtít být nebudou, stanou se možná zajímavějšími a zábavnějšími. Stejně jako sežvýkaná socha kanadského umělce.
Autorka pracuje ve sbírce moderního umění Národní galerie
