Osobnost a tvorbu významného architekta Adolfa Loose (1870-1933) přiblíží výstava, která začíná ve čtvrtek v prostorách Rakouského kulturního fóra. Koná se při příležitosti 80. výročí jeho úmrtí a má typicky konfrontační název Učit se bydlet.
Brněnský rodák Loos byl kritický vůči tehdy přetrvávajícímu historismu v architektuře. "Ornament je zločin," prohlásil ve svém nejslavnějším výroku. Zdobnost považoval za projev primitivismu, věcnost a účelnost za znaky kulturní vyspělosti. Byl provokativním tvůrcem i brilantním teoretikem. Hlásal, že ornament je znakem primitivní kultury a "vývoj kultury a odstranění ornamentu jsou stejně důležité".
Zřetelně formuloval také své požadavky na bydlení. Odděloval architekturu od umění, které se nemusí nikomu líbit a zrodí se, "aniž by existovala jeho potřeba". Dům naopak pokrývá určitou lidskou potřebu, musí sloužit pohodlí; etické a morální požadavky kladené na architekturu považoval za důležitější než aspekty estetické.
Dům pro básníka
Mezi nejdůležitější Loosovy stavby patří obchodní dům Goldmann & Salatsch na Michalském náměstí ve Vídni (1910-1911), dům básníka Tristana Tzary v Paříži (1926), nerealizovaný projekt domu pro Josephinu Bakerovou a vila pro Františka Müllera v Praze. Tyto stavby spojuje nová koncepce uspořádání prostoru, známá jako raumplan, založená na prostorové a výškové diferenciaci začleněných prostor.
Současná výstava na příkladech interiérů v Plzni, Praze a Brně představuje Loosovy obytné prostorové programy, respektující každodenní rituály zámožné středostavovské klientely. Další část výstavy se zabývá životem Loose a stručně připomíná zásadní body jeho kariéry. Rozsáhleji se věnuje českému prostředí, v němž Loos našel mnoho svých žáků, přátel a propagátorů.
Na přípravě výstavy se podílelo Muzeum hlavního města Prahy, které spravuje střešovickou Müllerovu vilu.
