‚Bolek‘ Walesa s polskou Státní bezpečností spolupracoval necelý rok |
Podle šéfa polského Institutu národní paměti (IPN) Jaroslawa Szareka badatelé ústavu po dlouholetém výzkumu dokázali, že Walesa byl od prosince 1970 do června 1976 tajným spolupracovníkem tajné policie, donášel na své kolegy a bral za to peníze.
„Nenechal jsem se v prosinci 1970 zlomit. Nespolupracoval jsem s SB (bývalá Státní bezpečnost). Nikdy jsem nepřijal žádné peníze, ani jsem nepředával psané nebo ústní zprávy,“ napsal nositel Nobelovy ceny za mír loni, když se objevily další informace o jeho spolupráci s tajnou policií.
„Udělal jsem chybu, ale ne takovou, o níž se mluví. Dal jsem slovo, že ji neodhalím. Určitě ne nyní. Ne, pokud to neučiní jiní. Řídící osoba (v této záležitosti) stále žije. Ta by měla pravdu odhalit a s tím počítám. Mám příliš měkké srdce,“ napsal Walesa bez upřesnění.
„V osobní složce je jedna obálka s ručně psaným závazkem ke spolupráci, který je podepsán Lech Walesa ‚Bolek‘. V této složce jsou také rukopisy potvrzující příjem peněz a podepsané ‚Bolek‘,“ uvedl ředitel Institutu národní paměti (IPN - polská obdoba českého Ústavu pro studium totalitních režimů) Lukasz Kamiński
Už v roce 2000 Walesovo jméno očistil lustrační soud. Část polské společnosti však stále pochybuje, zda je celý příběh kolem „Bolka“ pouze výmyslem komunistických agentů a senzacechtivých historiků.
Walesův právní zástupce Jan Widacki v úterý řekl televizi Polsat News, že záležitost zdaleka nepovažuje za uzavřenou a možná bude požadovat nový grafologický rozbor. Třiasedmdesátiletý Walesa je nyní podle něj na cestě do Latinské Ameriky, kde se má zúčastnit jedné konference. Podle webu Wprost.pl lze Walesovu reakci očekávat nejdříve ve středu.
Walesa - s papežem nejslavnější Polák
Spolu s papežem Janem Pavlem II. patří Lech Walesa (73) k nejznámějším osobnostem poválečného Polska. Někdejší opoziční aktivista stál u zrodu odborového svazu Solidarita a v roce 1983 získal Nobelovu cenu za mír. Poté co komunistický režim v Polsku padl, stal se Walesa prvním nekomunistickým prezidentem své země. V posledních letech poutá pozornost jeho boj za očištění jména z nařčení o donášení tajné komunistické policii.
Kauza se vynořila opět poté, co byly loni v domě někdejšího komunistického ministra vnitra nalezeny složky, které podle expertů dokládají Walesovu spolupráci s tajnou policií. Jejich autentičnost dříve potvrdil Institut národní paměti (IPN). Walesa měl podle spisů například donášet na dvě desítky lidí. Experti dnes potvrdili, že Walesův rukopis se shoduje s písmem agenta tajné policie pod krycím jménem Bolek a bývalý politik tak byl podle nich spolupracovníkem.
Někdejší polský prezident z let 1990 až 1995 tvrzení o své spolupráci s tajnou bezpečností vždy popíral a speciální lustrační soud ho v roce 2000 obvinění zbavil. Polská veřejnost je v pohledu na Walesovu kauzu dlouhodobě rozdělena, jeho odpůrci tvrdí, že býval konfidentem a že soud ho očistil neprávem. Loni Walesa odmítl, že by se složka s krycím jménem Bolek týkala jeho. První nepřímé důkazy, že krycí jméno Bolek patří Walesovi se našly už v roce 1992.
Jako hlava státu musel Walesa čelit narůstající nespokojenosti Poláků s vývojem v postkomunistickém období, především z ekonomických reforem. Po vítězství levice v roce 1993 začal prosazovat silný prezidentský systém a někdy až údajnými diktátorskými sklony a ostrou kritikou vlády začal upadat v nemilost. Ve volbách v roce 1995 už Walesa neuspěl. Po odchodu z vrcholné politiky založil křesťansko-demokratickou stranu a po propadu ve volbách v roce 2000 se stáhl do ústraní. V poslední době cestuje, přednáší a píše knihy.
Na cestu protirežimního aktivisty se elektrikář z gdaňských loděnic V. I. Lenina vydal v prosinci 1970. Polsko tehdy zasáhla vlna nepokojů vyvolaná zhoršením životních podmínek a Walesa pomáhal organizovat stávku na svém pracovišti. V té době byl zřejmě kontaktován polskou tajnou službou. V roce 1976 přišel Walesa kvůli kritice režimem ovládaných odborů o práci v loděnici. To ho přimělo, aby se do činnosti opozice zapojil ještě intenzívněji.
V létě 1980 se Polskem prohnala další z pravidelných stávkových vln. Walesa neváhal, přelezl zeď gdaňské loděnice a na svém někdejším pracovišti se postavil do čela okupační stávky. Záhy se navíc ujal řízení Mezipodnikového stávkového výboru, který koordinoval protesty v dalších závodech. Podpis takzvaných gdaňských dohod, v nichž komunisté přistoupili na většinu požadavků dělníků, učinil z Walesy ikonu opozičního hnutí.
Následně se stal předsedou prvních nezávislých odborů v komunistickém bloku, jež vznikly právě na základě gdaňských dohod. Vznik Nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita na podzim 1980 vyvolal v Polsku euforii. „Karneval svobody“, jak se někdy označují měsíce následující po vzniku Solidarity, skončil v prosinci 1981. Generál Wojciech Jaruzelski tehdy vyhlásil v celé zemi válečný stav a s pomocí armády a policie zatlačil Solidaritu do podzemí.
Walesa byl v prosinci 1981 mezi prvními internovanými představiteli opozice. Na svobodu se dostal na podzim 1982. Hned následující rok získal Nobelovu cenu míru a setkala se s ním řada představitelů západních zemí. Uvolňování politických poměrů v Sovětském svazu po nástupu Michaila Gorbačova přimělo ve druhé polovině 80. let progresivnější část polských komunistů k navázání styků s opozicí.
Vyvrcholením tohoto procesu byla jednání u kulatého stolu, na nichž se zástupci opozice dohodli s představiteli moci na vypsání polosvobodných parlamentních voleb. Ty se konaly v červnu 1989 a skončily triumfem nekomunistických kandidátů. Ačkoliv byl Walesa aktivním účastníkem jednání, ambici stát se poslancem neměl. Posléze nicméně oznámil, že se hodlá ucházet o nejvyšší ústavní funkci v zemi. Prezidentem se stal v prosinci 1990.
