NEJ HITY: Tak mi to teda nandey

Přesně to se ovšem dělo. A jako ukázkový příklad odstrašujícího zjevu mohl tehdy klidně posloužit jedenadvacetiletý Robert Kodym. Třetím rokem už hrál na kytaru v rockové kapele Lucie – navzdory romantickému názvu vypadal jako skutečný pankáč. Však taky se svým úhlavním kamarádem Petrem Chovancem, který dodnes vystupuje pod iniciálami P. B. Ch., milovali Sex Pistols; o to víc, oč jim ostatní punkové kapely byly lhostejné.

I když se zrovna schylovalo k vydání premiérové singlové nahrávky skupiny Lucie s písněmi Pár fíglů a To jsem já, byli její členové Robert Kodym a P. B. Ch. požádáni Ádou Vitáčkem z kapely Plexis o hudbu k jedenadvacetiminutovému debutovému dokumentu ... Aby si lidi všimli režiséra Vladislava Kvasničky. Nedlouho nato se sešli ve zkušebně a chopili se nástrojů. P. B. Ch. měl v kapse harmonii refrénu; dodnes jím celá píseň začíná. Se zbytkem hudby vypomohl Robert Kodym, chyběl už jen text.

Inspiraci z paměti vytloukly nepříjemné zážitky. „Každou chvíli mě tehdy na ulicích otravovali policajti, dožadovali se občanky, a zatímco hledali razítko o trvalém pracovním poměru, nadávali mi kvůli účesu a oblečení. Nosil jsem tenkrát náušnici, která vypadala jako ptačí pařátek, takže jsem působil jako nějaká čarodějnice... Měl už jsem sice vyvinutý speciální grif, jak ozdobu bleskurychle vyjmout z ucha, abych nezavdal příčinu k předvedení k výslechu, ale občas se mi to nepovedlo,“ popisuje nelehký úděl pankera za časů komunismu Robert Kodym, který tehdy na klopě své zelené džínové bundy nosil žhavý hit v podobě placek s vyobrazením či alespoň názvy západních kapel; jednou z nich byli překvapivě i Depeche Mode.

K dalšímu originálnímu módnímu doplňku ho inspiroval kamarád; zrovna začínal studovat na FAMU kameru. Mladý muzikant ho doprovázel do prodejny fotografických potřeb, kde ho zaujaly dvoje červené plastové kleště, nezbytné pro manipulaci se snímky ve vývojce a ustalovači. Sám nefotil, ale vypadaly dobře – a ještě lépe se vyjímaly přicvaknuté na bundě.

Příslušník VB však měl na věc jiný názor. „Sebral mě a odvedl na fízlárnu, kde do mě kvůli tomu trošku kopali a trošku mě bili pěstí, což se mi moc nelíbilo,“ pamatuje si dodnes pocity z výslechu na Veřejné bezpečnosti tehdejší panker Robert Kodym. „Tak mi to teda nandej!“ říkal svému tyranovi; v duchu, pochopitelně. „Vyslovit to jedinkrát nahlas, tak mně jistě rád vyhoví,“ celkem správně usuzuje dnešní člen Klubu přátel svědků nachového úsvitu.

Text popisující v několika slovech tíživé pocity vyděděnce ze socialistické společnosti byl na světě: „Tak mi to teda nandey, dokaž si swou sílu, dokaž, jakej jsi chlap / tak mi to teda nandey, já to podepíšu, nemůže se nic stát / hele, baby, co zas máš, že nebawí mě ten twůj swět / na začátkus’ něco blbě pochopil, máš w tom trochu změť...“ Mimochodem, slova o tom, že je lepší chůze po ostří, kdy se může něco stát, odkazovala ke starší písni skupiny Omnibus, v níž svého času basoval P. B. Ch.; v roce 2000 ji kapela Wanastowi Vjecy nahrála na své album Hračky.

Skladba Tak mi to teda nandey byla společně s několika dalšími opusy natočena v nahrávacím studiu Smetanova divadla a následně zazněla v krátkém filmu o československé punkové scéně roku 1988 – coby autoři byly prvně uvedeny Wanastowi Vjecy. Původně to byla skupina P. B. Ch. z jeho z teenagerovských let; to se ještě psala Vanastový věci.

Podivné adjektivum vzniklo špatným odposlechem slov písně Nafta nad zlato skupiny Pražský výběr – P. B. Ch. byl přesvědčen, že v produkci legendární novovlnné kapely slyší výraz „Vanastó“. A hned začal novotvar používat pro věci, které jsou tak krásné, až jsou strašné, a zároveň tak strašné, až jsou krásné.

Teprve Robert Kodym upravil název do pseudopolštiny; nebo staročeštiny, chcete-li. Tyto nahrávky se však nikdy na desce neobjevily, teprve na přelomu května a června roku 1990 byly některé z nich v ostravském studiu Citron znovu natočeny pro potřeby punkové kompilace Epidemie.

Pravý čas této generační výpovědi však měl teprve přijít – stalo se tak v roce 1991, kdy ostrý rock Tak mi to teda nandey otevíral stejnojmennou debutovou desku projektu Wanastowi Vjecy. Úvodní písni předcházel recitativ, místy spíše hrdelní křik. Jeho strůjcem byl Chris Chambers z francouzké kapely Jumper Lace a v překladu jeho slova znamenají: „Vítejte v království pana Wanasta!“ Přesně o dvacet let později se stejná věta objevila i na právě vydané desce této kapely s názvem Letíme na Wenuši...