WEISS: 24 skandálů

V té šlo o obvinění z celkem průhledné, srozumitelné a nezáludné korupce malého (na celostátní poměry) rozsahu. Takoví politici se vyskytovali a budou vyskytovat. V dnešním případě, pokud říká Škárka pravdu, jde o něco jiného: o korupci, která je organizační metodou politické strany. Přesněji řečeno napodobeniny politické strany, jíž Věci veřejné jsou.

Šok se tedy mísí s naplněným očekáváním. Ať už chápeme vévéčka cynicky jako byznysplán, anebo přiznáme jejich manažerům touhu cosi dokázat, podstatná je pro ně jen exekutiva.

Poslanec je v tomto pojetí zbytný článek a poslanecký klub sbírka 24 zdrojů neustálého potenciálního nebezpečí. Proto zní Škárkovo tvrzení věrohodně. Strana, která se nejvíc snažila zabezpečit se proti přeběhlictví, tušila, že přeběhlíka nejspíš zplodí jako první.

Manažerské jádro Věcí veřejných teď bude přicházet s různými alternativními vysvětleními Škárkova chování a zkoušet, které se uchytí. Ve skutečnosti jde jen o to, kolik poslanců se jim podaří udržet v houfu.