Jestliže Paroubek trpí neukojitelným pocitem křivdy - všechno jsem vždycky vyhrál, ale ukradli mi vládu, tvrdil v roce 2006, 2010 i dnes - je zároveň vyzbrojen i velkým a pochopitelným sebevědomím.
Režisér dokumentárního filmu o Jiřím Paroubkovi mi popsal, jak projezdil okresy s nejvyššími volebními skóre ČSSD, oslovil mnoho desítek lidí a nikdo z nich nebyl ochoten promluvit na kameru o tom, že Paroubka podporuje.
Proto je tak snadné ho podcenit - lidé, kterým je protivný, se s tím netají. Ale pak jsou tu lidé, kteří mají pocit, že právě Paroubek se dokáže poprat za jejich zájmy s lidmi silnějšími či vychytralejšími, než jsou oni - ať už jsou to velké firmy anebo novináři či filmaři. Prostě kdokoli jiný, koho podezírají, že je vždy podvede. O tyhle lidi, kteří nejsou vidět a slyšet, se Paroubek vždy může opřít.
Takže jeho politické zmrtvýchvstání by nemělo překvapit. Otázky jsou jen dvě. Jak se vyrovnává s tím, že bez platformy zavedené, dominantní strany může být jen tím, kdo kšeftuje s pár poslanci či procenty hlasů, které ubere těm velkým? A hlavně, bude jeho politika přínosem pro tuto zemi, anebo zůstane navždy oportunistou?