Jan Fischer je zřejmě místopředsedou vlády pověřeným děláním ostudy – exemplářem toho, že za službu Miloši Zemanovi se dočká odměny ze státního i člověk olepený nestoudnostmi od hlavy k patě. Spoluzodpovědnost za solární sekyru, kterou sám Zeman v kampani kritizoval, nesplacené dluhy z kampaně, pro něž se mysteriózně najednou našli sponzoři – nic z toho nebylo na překážku povýšení Fischera do vlády.
Kritika zněla tak unisono, až skoro mohlo někoho napadnout, jestli Fischer není svého druhu bílý psík – člověk, s jehož obětováním se počítá, aby hradní tábor mohl osvědčit schopnost naslouchat kritice, jejich spojenci v poslaneckých řadách předvést, že mají vliv, a jejich odpůrci přijít o argument. Zřejmě to tak nebude a ministr financí vlády bez důvěry opravdu bude čistit státní správu od lidí, o jejichž integritě pochybuje. To je pro Fischera role jako stvořená. Vždyť při jeho premiérském angažmá objevil úřad vlády experta ve Fischerově jedenadvacetiletém
synovi. Ale hlavně je vizitkou nadstranického odborníka kariérní oblouk Fischera samého.
