Je lákavé považovat euro za statusový symbol modernosti, za jakousi politickou obdobu nového iPhonu. Ve skutečnosti si kvalitní měnu nelze pořídit, nelze k ní prolézt s odřenýma ušima jako maturitou, lze ji jen ustavičně vytvářet a tu práci žádný národ za jiné neudělá. Samozřejmě je možné ji zbabrat – zejména jihoevropské země v historii pravidelně devalvovaly. Ale kdo tu práci přenechá jiným, stává se náchylným ke kolektivní nezodpovědnosti a bezmoci, jakou teď vidíme v Řecku.
Naděje, že se přijetí eura stane tím politickým bičem, který si sami na sebe uplést neumíme, slábne. Bič nefunguje a do eurozóny (pokud bude existovat) teď nikoho chtít brát nebudou. Co existuje, je nutnost dát si do pořádku hospodaření a usilovat o skutečnou konkurenceschopnost. Což nezní tak skvěle jako vidina nového iPhonu. Ale jinak to nejde.
