Klaus to přesně takhle neřekl. Jeho slova zněla: „Jako prezident musím mít zájem, aby vláda existovala. Nemohu bořit vládu.“ Nicméně i tak jde o podivné vyjádření, a to zejména tím, že nevzbudilo žádný podiv.
Jestliže všechna média zprávu takto prezentují, její informační hodnota zřejmě spočívá v tom, že prezident vládu taky klidně zbořit mohl. Je od něj laskavé, že se rozhodl to neudělat. Ale vyplývá z jeho ústavní role, že by o to mohl usilovat? A dává mu snad pro to ústava nějaký přímý nástroj? Vůbec ne.
ČTĚTE TAKÉ |
Prezident sice může protahovat přijímání demisí či jmenování ministrů, ale rozpustit ji či vyslovit jí nedůvěru nemůže.
To, že jsme Klausova slova o tom, že nehodlá vládu bořit, přijali jako informaci (tedy, v klasické definici, snížení míry neurčitosti v systému), má svůj důvod: umíme si totiž představit, že by ji tento prezident rozbořit chtěl. A že by to bez ohledu na formální pravomoci dovedl.
